Barokní taneční formy představují zajímavé téma z pohledu teorie i praxe provozování hudby a tance 17. a 18. století. V první části autorka osvětluje současný stav vědomostí o tzv. la belle danse (též la danse noble), tj. tanečním stylu, který byl vyvinut tanečními mistry francouzského krále Ludvíka XIV. v Královské akademii tance.
Publikace vyčerpávajícím způsobem shrnuje kontext, prostředí a podmínky divadelní produkce v ČR. Věnuje se všem typům divadelních scén, jejich provozním modelům, materiálovému zajištění, legislativnímu rámci, profesním a odborným organizacím apod.
Antologie textů ze světové literatury od antiky po současnost pojednávajících o verši básnickém i dramatickém se zvláštním zřetelem k přednesu (tedy orální podobě poezie), jehož pojetí vyrůstá z tvaru básnického textu, ze zcela zvláštního a jedinečného uspořádání všech prvků, které se na básni podílejí, ze kterých je udělána.
Styl filmové tvorby se od dob klasického hollywoodského systému, který kladl důraz na narativ a postavu, velmi proměnil v dnešním digitálním prostředí YouTube a instalačního umění, kde vládu přebírá audiovizuální představení. Současně se proměnily i způsoby, jimiž filmoví kritici a vědci analyzují tyto proměny ve filmovém stylu.
Orchestrální studie pro klarinet představují soubor často uváděných českých (1. díl) a zahraničních (2. díl) orchestrálních skladeb. Publikace vychází ze skript prof. Milana Etlíka, která byla vydána na konci 80. let 20. století. Všechny skladby však prošly důkladnou editorskou revizí Jana Smolíka, jenž je rovněž autorem nové notové sazby.
Druhé, rozšířené a přepracované vydání oblíbené studijní pomůcky. Její hlavní část tvoří texty písní a árií z pěveckých učebních pomůcek (Vaccai, Parisottiho arie antiche, Marchesiho vokalízy, Koželuhovy arietty) a frekventované árie z několika desítek oper. Všechny texty (celkem přes 350) jsou graficky podloženy doslovným překladem.
Fotografická biografie Félixe Tournachona alias Nadara (18201910) se objevila kolem roku 1900, když autorovi bylo 80 let.
Orchestrální studie pro klarinet představují soubor často uváděných českých (1. díl) a zahraničních (2. díl) orchestrálních skladeb. Publikace vychází ze skript prof. Milana Etlíka, která byla vydána na konci 80. let 20. století. Všechny skladby však prošly důkladnou editorskou revizí Jana Smolíka, jenž je rovněž autorem nové notové sazby.
Historická monografie se zaměřuje na organizaci studia a studijní systém a popisuje mocenské a institucionální mechanismy ovlivňující školu v jednotlivých etapách její existence od jejího založení Benešovými dekrety v roce 1946 až po počátek 90. let.
Soubor divadelních kritik významného představitele české literární kritiky Václava Tilleho (1867-1937), který autor sám koncipoval pro knižní vydání. Z rozsáhlého Tilleho divadelněkritického díla jde zřejmě o tu nejdůležitější část, a to vzhledem k období, kterého se kritiky týkají a které Tille uchopuje s velkou šíří a hloubkou záběru.
Soubor fotografií představuje pokus zdokumentovat nejstarší pražskou okrasnou školku, založenou v roce 1918. Kdysi hlavní zahradnickou školku Prahy v posledních letech odsunul do pozadí vznik a rozvoj efektivnějších zahradnictví západního střihu a la Ikea, která začala ohrožovat její existenci.
Fotografie je bytostně hraničním fenoménem.
Z publikace tohoto francouzského kritika a divadelního historika, která v originále poprvé vyšla už před více než 150 lety (v roce 1852), citují snad všechny starší i současné práce autorů zabývajících se dějinami evropského loutkového divadla.
Divadlo jako chrám, divadlo jako lidová slavnost, divadlo jako model pro nové uspořádání společnosti. Polské divadelní studio Reduta (zal. 1919) bylo jedním z reformních divadel, která se kromě inscenačních experimentů zabývala hledáním zcela nových modelů společenského uspořádání.
Kniha estonského filmaře a pedagoga na Estonské akademii výtvarných umění představuje animovaný film ze širší společenskovědní perspektivy, a to ne jako menšinový filmový žánr, ale spíše jako oblast, která se v některých aspektech technických podrobností od hraného filmu liší, a přitom si zachovává schopnost být katalyzátorem společenského vývoje.
Důmyslnost a konceptuální systematičnost, jimiž oplývá rytmika severoindické i jihoindické klasické hudby, v evropské hudební historii rozhodně nenajdeme.
Na jaře roku 1817, dva roky po autorově smrti, vyšel v Praze u Karla Viléma Enderse spis Počáteční a všeobecní základové ke všemu umění hudebnému, sebraní dle nejvznešenějších a nejznamenitějších hudců našich let z pera Jakuba Jana Ryby (17651815).
Osobně laděný portrét jednoho z našich největších houslistů. Autorovými slovy: Předkládám tak zvídavému čtenáři určité události, fakta a informace, které mohou poodhalit osobnost umělce, jenž je dnes už mnohými vnímán jako legenda a jinými jako živý příklad nekonečného hledání vlastní cesty, názoru a umělecké konfrontace.
Publikace je poctou české hudbě a jejím tvůrcům označovaným jako skladatelská generace sedmdesátých let 20. století. Přináší historické a teoretické studie, interpretační analýzy, esejistická zamyšlení i výsledky skladatelské ankety z let 1982 a 2017.
Nové vydání skript, v nichž autor přehledně dokládá, že úkolem střihové skladby není jen slučování scén a sekvencí v ucelené filmové dílo, ale i sdělení nesděleného.