Tento soubor přednášek a esejů vznikl v době, kdy J. H. Newman spoluzakládal Irskou katolickou univerzitu (1851) a posléze se stal jejím prvním rektorem. Autor v nich výmluvně hájí ucelené vysokoškolské vzdělání zahrnující humanitní a přírodní vědy i filozofii a teologii.
Anonymní kartuzián nás v první části knihy (která vyšla poprvé v roce 1945) učí jednoduché metodě meditace, která umožňuje modlit se bez přestání, tak jak to požaduje Kristus v evangeliu. Druhou část knihy tvoří kázání v kapitule pronesená v letech 1940-43 k různým liturgickým příležitostem.
Způsob, jakým se autor věnuje tajemství zla, by se dal nazvat mystickým. Nenabízí řešení, alespoň ne v rozumové oblasti. Jediné řešení je přijetí zla, bez nároků na vysvětlení, na možnost úniku, ale též bez rezignace a zoufalství. Kristův učedník nachází klíč k tajemství zla v hlubinách milosrdenství, nikoli intelektu.
Autor sice tvrdí, že kniha je tuctová učebnice morálky, ale není tomu tak - aspoň co do žánru a metody výkladu.
Duchovní cvičení kardinála Journeta ukrývají čisté zlato teologie a nauky o duchovním životě. Jedinečným způsobem a pomocí průzračně prostého jazyka otevírají mysl posluchačů, aby chápali i ta nejhlubší tajemství víry. Probouzejí žízeň po poznání pramenů a učí věřící hledat svobodu v setkání s Boží nádherou.
Zdá se, že základní lidskou zvláštností je jakási "podvojná" povaha člověka, kterému připisujeme jednak charakteristiky tělesného rázu, a jednak charakteristiky, které bychom nazvali "duševními", "mentálními" nebo někdy i "duchovními". Jak vysvětlit tento podvojný charakter lidské osoby?
Anonymní kartuzián nás v první části knihy (která vyšla poprvé v roce 1945) a od té učí jednoduché metodě meditace, která umožňuje modlit se bez přestání, tak jak to požaduje Kristus v evangeliu. Druhou část knihy tvoří kázání v kapitule pronesená v letech 1940-43 k různým liturgickým příležitostem.
Otázka dobra patří k základním tématům, kterými se středověcí učenci zabývali. Tomáš Akvinský zpracoval téma dobra ve dvou svých spisech: ve XXI. otázce souboru Quaestiones Disputatae De veritate a ve svém komentáři Boëthiova spisu De ebdomadibus.
Dnešní pokusy o křesťansko-islámský dialog nejsou ničím novým a nebyly nové ani v době svatého Tomáše Akvinského. Nový byl však způsob, jakým se nyní snažilo křesťanství s islámem vypořádat. Zatímco zpočátku byl islám považován za křesťanskou herezi a kontroverze s ním měly čistě polemický ráz, na počátku 13.
Kniha pojednává o aristotelské logice tak, jak ona reflektovala sama sebe. Cílem autorů je představit aristotelskou logiku "zevnitř": nikoliv jako překonanou historickou fázi vývoje, nýbrž jako svébytný propracovaný systém, který je vybudovaný na vlastních filosofických předpokladech a který nelze dobře pochopit, bude-li interpretován z hlediska logiky moderní.
Jacques Maritain (1882-1973) patří k nejvýraznějším postavám filosofie 20. století. Do francouzského prostředí znovu uvedl tomismus, očištěný od manuálových nánosů a nově promyšlený tváří v tvář otázkám, které klade moderní filosofie, kultura a společnost.
Kardinál John Henry Newman (1801 - 1890) Jako duchovní anglikánské církve a univerzitní kazatel v Oxfordu se stal vedoucí osobností volného sdružení, jehož cílem byla mravní a náboženská obnova anglikanismu. Jeho záměrem bylo ukázat, že anglikánská církev je nejen anglickým národním dědictvím, ale pravou církví Kristovou.
Tomášovým úmyslem je pojednat o andělech (separovaných substancích), a traktát je rozdělen do dvou hlavních částí. V první části se Tomáš pokouší shrnout a kriticky posoudit to, co o separovaných substancích soudili různí filosofové od samého počátku filosofie až do Tomášovy doby, především Platón a Aristotelés.
Tři otázky z Questiones disputatae (De veritate, q. 15, 16 a 17) vytvářejí celek, který hledá kriterium pro hodnocení lidského jednání, a proto se zabývá především otázkou svědomí.
Rozbor některých teologických otázek, které se nacházejí v dobovém shrnutí nauky řeckých církevních otců. Přestože řada citátů řeckých otců je nepřesných a nelze je dnes dohledat jako reálné citáty známých děl, představuje Tomášův spis svébytné dílo, které reaguje hlavně na některé otázky trinitární teologie, christologie a eklesiologie.
O Gredtových Základech aristotelsko-tomistické filosofie lze říci, že jsou vyváženým shrnutím nejvýznamnějších výsledků, jichž dosáhla obnovená "třetí" scholastika v 19. století.
Soubor 18 kázání s obsáhlou úvodní studií seznamuje čtenáře s postavou dominikánského kazatele Jana Taulera, který patří spolu s Mistrem Eckhartem a Jindřichem Susem k nejvýznamnějším představitelům německé mystiky. Jan Tauler se narodil kolem roku 1300 ve Štrasburku.
Obraz života jako cesty je pravděpodobně jedním z nejpopulárnějších obrazů světové literatury. Různé cesty vedou k různým cílům - a cesty mysli jsou právě tak skutečné jako cesty těla. Jako musíte volit, kdykoli přicházíte na rozcestí vaší fyzické cesty, musíte volit i mezi různými myšlenkovými cestami, různými životními filosofiemi.
Tématu posledních věcí patří v myšlení a rozjímání kardinála Journeta významné místo. Tato kniha nabízí pečlivý přepis kázání, jež na toto téma pronesl při duchovním cvičení v roce 1961. Vyučování Charlese Journeta nikdy neoddělovalo duchovní doprovázení od pravd víry. Tyto stránky nám však nabízejí ještě třetí, skrytější dar.
