Kniha je souborem statí, pojednání a přednášek vydaných při různých příležitostech od poloviny třicátých, ale hlavně během čtyřicátých let, poslední příspěvky jsou z konce let padesátých. O jejím významu svědčí už jen ta skutečnost, že vyšla ve čtyřech vydáních, z nichž předposlední a poslední bylo vždy rozšířeno.
Spis patří přes svůj nevelký rozsah k dílům, jež zásadně ovlivnila vývoj západního myšlení od antiky až po současnost. Je v něm vyloženo aristotelské pojetí vztahu bytí a pojmenování a předložena proslulá tabulka deseti kategorií, které představují základní způsoby, jimiž se vypovídá jsoucí. Nový český překlad J. Hejlka, A. Havlíčka a J.
Kniha zpřístupňuje českému čtenáři teologické prameny k počátkům ariánského sporu před koncilem v Nikaii (325), tj. texty hereziarchy Areia z Alexandrie, jeho oponenta biskupa Alexandra z Alexandrie a Areiových zastánců, zvláště biskupů Eusebia z Nikomédeie a Eusebia z Kaisareie.
AURELIUS AUGUSTINUS (354430) Jeden nejvýznamnějších latinských církevních otců a biskup v severoafrickém městě Hippo Regius, jenž významným způsobem ovlivnil směřování západního křesťanského myšlení.
Sv 1: První díl Dějin náboženského myšlení - proslulého díla, do něhož rumunský historik náboženství shrnul výsledky své celoživotní práce - Od doby kamenné po eleusinská mystéria zachycuje nejstarší vrstvy dějin náboženství lidstva, od prvních projevů v prehistorickém období, přes zaniklé civilizace starého Egypta, Mezopotámie, Íránu nebo Chetitské
Sv. 2: Dějiny náboženského myšlení představují Eliadeho poslední velké dílo.
V homiletickém spisu Otče náš se kappadocký teolog snaží v pěti kázáních vyložit jednu z nejstarších křesťanských modliteb, kterou podle Matoušova evangelia předal během horského kázání svým učedníkům sám Ježíš.
Kniha přináší ve třinácti kapitolách pestrou paletu dialogů myslitelů evropské tradice s Lévinasovou expresivní fenomenologií jinakosti, zastoupenou v prvé řadě knihou Totalita a nekonečno.
Současní autoři zabývající se teorií dějepisného poznání zastávají převážně skeptické stanovisko vůči možnosti objektivního poznání minulých dějin lidstva: Přiklánějí se více či méně k mínění, že dějepisné poznání je v posledku určitým druhem porozumění historika sobě samému.
Publikace navazuje na první svazek nových českých komentovaných překladů základních děl korpusu řeckých lékařských spisů, tradicí připisovaných Hippokratovi, tzv. Corpus Hippocraticum.
Podrobný výklad vybraných pěti knih Aristotelovy Politiky ukazuje politickou vědu v okamžiku jejího zrodu, kdy je vyčleněna obec jako samostatný filosofický problém a současně předmět praktické péče. Význam tohoto kroku vystupuje především ve srovnání s předchozí tradicí, zejména se stanoviskem Platónovým.
Svazek zahrnuje dva Merleau-Pontyho texty ze sklonku r. 1951, jejichž původním účelem bylo představit jej přijímací komisi jako kandidáta na prestižní College de France.
V 50. letech rozvinul Eric Voegelin tezi o gnostické povaze modernity. Teze narazila na zásadní kritiku, dnes však s diferenciací přístupů k projektu moderny znovu nabývá na aktualitě.
Apologie patří mezi Bernardovy spisy, v nichž řeší otázky související s mnišstvím v užším slova smyslu. Základním námětem traktátu je polemika mezi tradičním pojetím mnišství a novými reformními směry.
Autorka interpretuje Hegelovu Fenomenologii ducha jako popis cesty, na níž vědomí na každé zastávce formuluje konkrétní model světa. V jednotlivých modelech se kříží deskripce i normativní nárok: modely slouží porozumění situace, v níž vědomí aktuálně žije, ale zároveň jsou i výrazem toho, v jakém světě vědomí chce žít.
Další svazek Sebraných spisů obsahuje úplný text knihy, za niž Patočka obdržel v roce 1964 od Československé akademie věd titul doktora věd (Dr. Sc.). Monografie staví Aristotela do souvislosti vývoje pojmu pohybu od presokratiků až po vznik moderní vědy, kdy je Aristotelés vystřídán Galileem.
Kniha je věnována Tertullianovi z Kartága (3. stol. po Kr.), jednomu z prvních latinsky píšících raně křesťanských autorů, a jeho názorům na lidskou duši, jež byly do značné míry ovlivněny stoicismem.
Kniha zahrnuje texty z let 1978 až 2017 věnované filosofii českých myslitelů: Tomáši Garriguu Masarykovi, Janu Patočkovi a Václavu Havlovi. Hlavním společným rysem jejich uvažování je filosofie nakloněná k činu.
Kniha je pokusem o netradiční pohled na lidské prožívání v per-spektivě první osoby. Je navržena specifická metoda, zvaná introspekce plus, při níž nedochází k separaci mezi subjektem introspekce a výzkumníkem, jak je běžné v současné kognitivní vědě. Introspektor zkoumá své vlastní mžikové prožitky, jako například spontánní mikrosny či letmé pohledy.
