Další básnická sbírka Ivana Wernische. Za sklem příborníku se kroutí údolí Dněpru – za Smolenskem stojí slánka, za Vitebskem cukřenka – v zatemněné kuchyni hoří větrný mlýn. Rozesmátí kamarádi se opírají o kávový mlýnek, z rozsvícené skříňky se ozývá praskání. – Hilversum, Klajpeda, Riga, Livorno... Slyšíte?
Jungovsky laděné postřehy a vhledy z každoročních pobytů v temné komoře. Kde končí psychologie a začíná mystika? Zlomky i delší texty známého přírodovědce trochu ve stylu Jungových Septem sermones ad mortuos.
Dituška má skřítka Bolemíra žijícího v klíčové dírce pokojových dveří – a není sama. Každý má kamaráda, který žije jen v jeho představách. I ten, kdo o tom neví. Je to kamarád, kterého v tichu svého pokoje obtěžujeme polohlasem kladenými otázkami, který nás povzbuzuje a který to za nás odnese, když je nejhůř.
Podnětný příběh o Freudově užívání kokainu, jeho vlivu na Freudovu práci, vztahu mezi kokainem a psychiatrií a o počátcích "války proti drogám". Než mladého Sigmunda Freuda napadlo posadit pacienty na pohovku, dával si kokain.
Původně zamýšlený běžecký průvodce po nenápadných místech v mém okolí se proměnil v něco jiného, neboť se záhy ukázalo, že kamkoli doběhnu, nevyhnutelně naleznu sebe sama, a že i v místech, kde nic není, je ve skutečnosti všechno.
Kniha rozhovorů s výraznou náboženskou osobností dnešní Francie Annick de Souzenelle, s jejíž knihou Symbolika těla se čeští čtenáři už měli možnost seznámit, se v reakci na strnulé formy náboženského života Západu vrací ke kořenům křesťanství, k pravoslaví, jež je v jejím pojetí těsně spjato s judaismem.
Tato knížka sdružuje dvě básnické sbírky: Celníci a námořníci a See Emily Play 2. Miroslav Fišmeister (* 23. dubna 1976) se narodil a žije v Brně. Amatérský přírodovědec, pošetilý pohádkář, Starý muž příbuzný s koněm, čtvrtý Profesionál. Po jednom z jeho ruských předků je pojmenován archipelag.
Konvergence všech tří částí básnické sbírky Duše, Krajina, Lidé je naplněna časem, který nelze nikdy popřít, protože imaginace slov a příběhů nacházejí svou živnou půdu právě v jeho nesčetných proměnách. Dialogy, otázky a odpovědi v načrtnutých příbězích i pouhých momentkách, ukrývají mystickou uzavřenost, chladnou přesnost, hravost, ironii.
Monomýtus označuje hrdinský cyklus cesty do jiného světa a návratu zpět. Kniha ukazuje, jak významnou roli tento vzorec v mytologii hraje a jak úzce souvisí s obětí, s iniciací a s mýty o stvoření světa.
Básně z putování po Čechách a z krajin, do kterých vcházíme jenom ve snu. Autor mnoha básnických sbírek se vrací tam, kde začínal. Tajemný titul Motýlovy prvotiny Ten veliký veliký kamenný dům nebo hrad tam daleko daleko v horách dobře vystihuje i poetiku knížky, která vychází třiatřicet let po autorově debutu.
Gilbert Durand, Bachelardův žák, koncipoval své Antropologické struktury imaginárna jako antropologické rozšíření výzkumů započatých v Psychoanalýze ohně. Jeho kniha chce být jakousi „zahradou“ obrazů, uspořádanou na způsob Linného botaniky, inventářem uspořádaným okolo několika hlavních strukturálních schémat.
Na počátku románu Margarity Karapanou, Bůh znechucen lidstvem, zvrací na řecký ostrov nového Mesiáše. Tento ostrov je obýván vesničany, umělci a spisovateli a je Babylonskou věží, místem, kde se shromažďují jazyky a jednotlivci, aby čekali na něco tak děsivého a komického, jako je tento druhý příchod.
Pierre Teilhard de Chardin (1881–1955) byl francouzský jezuita, přírodovědec a filozof, který ve svém díle vytvořil teorii evoluce založenou na křesťanském myšlení. Protože jako kněz nesměl bojovat, účastnil se první světové války po celé čtyři roky jako nosič raněných.
Kniha je cennou výpovědí o procesu vyrovnání s fatální diagnózou. Může být inspirací a povzbuzením pro všechny, kteří ve svém životě nebo v životě svých blízkých prožívají těžké zkoušky. Je potvrzením zásady: každá krize je zároveň šance.
Poslední kniha tetralogie nazývané také „huculská epopej“ rozvíjí a uzavírá motivy z první části Pravda dávnověku. Centrem je i zde huculská Verchovyna, avšak rozrůstající se do prostoru i času prostřednictvím příběhů emigrantů a utečenců do Ameriky, dějin arménských kupeckých rodů, huculských a chasidských mýtů a pověstí.
Kniha se zabývá posmrtným životem v různých náboženských systémech, vztahy snů a smrti aj. Od podob zásvětí v antických mýtech (s motivem sestupu do podsvětí), eposech a jeho podob v baroku a romantismu přechází k literárním dílům 20. a 21.
Autoportréty - druhá básnická sbírka autorky - jsou kompaktním dílem. Autoři "klasicistní" naturel, její přesné pozorovatelské umění a úcta k tradici obrazu, slova i hudby, ale především její schopnost přesahu, umožňují duchovní jednotu sbírky. Přes tento klasicistní ráz je tato kniha hlubinně osobní a prozrazuje toho o autorčině vnitřním vesmíru mnohé.
Marie-Louise von Franz (19151998), odbornice nejen v oblasti psychologie, ale i klasické filologie, se společně s Jungem od 30. let minulého století zabývala hlubinně psychologickým výkladem pohádek a alchymických spisů, pracovala jako psychoterapeutka a v r. 1956 se stala pedagožkou Institutu C. G. Junga v Küsnachtu u Curychu.
Thomas Berry (1913-2009) je jeden z nejvýznamnějších kulturních historiků naší doby; katolický kněz, historik a „ekoteolog“ patří mezi nejinspirativnější ekologické myslitele 20. století. Podrobně analyzoval povahu odcizení kultury a spirituality Západu. Inspirován Giambattistou Vicem, Carlem G.
Kniha obsahuje nostalgické verše Ivana Wernische, dále pak rýmované i nerýmované básně Václava Rozehnala, kruté i zábavné písně divokých národů, sborový zpěv jihočeských badatelů, básně v řecko-římském stlyu, nápodoby a padělky starovýchodní a staroněmecké lyriky, drobný kosmogonický žert o stařičkém Jauchlovi, jakož i několik dobře skrytých
