Tato kniha je souborem sto osmi příspěvků vytvořených na základě zpráv, které v roce 1917 vydával olomoucký katolicky orientovaný deník Našinec. „Tak pravil Našinec“ se nevěnuje dění první světové války, ale jeho vlivu na společnost, dobovým zajímavostem a událostem, jež českou veřejnost bavily či pobuřovaly.
Tato kniha se v širším kontextu věnuje největší současné severomexické indiánské skupině – Tarahumarům. Autor ji rozdělil do tří částí, v nichž se nejprve snaží o zachycení geneze Tarahumarů a některých dalších indiánských skupin severního Mexika od prehistorických dob do příchodu prvních španělských conquistadorů a misionářů.
Během 17. století se zásadně proměnily představy o povaze a velikosti univerza. Relativně malý geocentrický kosmos novověká věda nahradila nepředstavitelně velkým vesmírem, v němž byla odstraněna teleologie přírody i hierarchie fyzikální vznešenosti. Změnily se názory na velikost i význam a postavení Země ve vesmíru.
Ústředním tématem předkládané kolektivní monografie jsou v pořadí druhé přímé prezidentské volby, které proběhly v České republice v lednu 2018.
Cílem předložené monografie je uvedení do díla Michela Foucaulta a Gillesa Deleuze, zejména co se týče jejich uvažování o povaze vztahu jedince a společnosti. Toto vymezení slouží jako širší rámec pro následné vyznačení specifického pojetí etiky tak, jak se promítá ve Foucaultově „hermeneutice subjektu“ a v Deleuzově „etologii“.
Rozsahem nevelká, ale obsahem nabitá a na nejvyšší technické úrovni zpracovaná publikace je příkladem atypické výtvarné monografie, která není jenom prezentací výtvarníka Petra Faltuse a jeho nejnovějších pastelů, ale doplněním o jedinečné texty Karla Steigerwalda se stává plnohodnotnou knihou určenou nejenom k pouhému prohlédnutí.
„Vladimíra Kučeru jsem znal ještě dříve, než jsem ho poznal. Četl jsem v časech předlistopadových sloupky nějakého Ladislava Kučírka, tuším, že v Mladé frontě. Všem jsem v tehdejší bídě psaného slova říkal: Toho čtěte, ten je dobrej. Dobrej?
Představují subkultury punkerů, skinheadů, ale také hiphoperů či technařů politický protest, nebo jen zábavu pro své účastníky? A co v takovémto prostředí vůbec znamená politika?
Odborná monografie Dekonstrukce podpisu soustřeďuje pozornost na podpis jako na frekventované médium, které bylo dosud jen málo prozkoumané v oblasti filosofie, sémiotiky a mediálních studií.
Kniha Náměstí Sametové revoluce nabízí originální rekapitulaci pražského architektonického (ne)dění polistopadové éry na hranici snu a skutečnosti. V rozhovorech, verších a úvahách skutečných a fiktivních postav, jak je zachytil či vybásnil Tomáš Vích, architekt, věčný rebel a zakladatel internetové Revue Beau!
Sedmý svazek Ročenky pro filosofii a fenomenologický výzkum obsahuje v hlavním bloku šest malých studií k otázce zla.
Český překlad druhé sbírky poezie francouzského básníka a výtvarníka Marcela Beaujarda, doplněný o 43 kolorovaných miniatur autora. Marcel Beaujard se narodil v roce 1946 v Paříži, kde stále žije. Začíná pracovat jako truhlářský učeň.
Im Pangova sbírka patří do oblíbené kategorie „neuvěřitelných příběhů“, které potkáváme na dlouhé časové ose v Číně, Koreji i Japonsku. Jejich svět je otevřený, namíchaný z domácích i cizích myšlenkových proudů.
V roce 1774 vydal G. E. Lessing první z řady fragmentů z monumentálního díla „Apologie neboli obranný spis pro rozumné ctitele Boha“, na němž přes čtvrt století v tichosti pracoval hamburský učenec H. S. Reimarus a jež poprvé v úplnosti vyšlo až roku 1972.
Kniha je věnována problematice bilingvismu, jež představuje aktuální společenské téma diskutované jak odbornou veřejností (lingvisty, psycholingvisty, sociolingvisty či lingvodidaktiky, ale i jinými), tak i laiky, jim všem je tato publikace také určena.
Účast malíře v díle, účast pozorovatele v díle. Dílo jako prostor vzájemné komunikace tvůrce a diváka. Vizuální vnímání předmětné skutečnosti tvůrcem a její převod do díla. Obraz a jeho pravda. To jsou základní témata knížky. Obraz nelze vymyslet. Je třeba ho dělat, pracovat na něm. Kdy bude dokončen, se nedá dopředu odhadnout.
Nicolas Malebranche je nedoceněnou postavou dějin filosofie, ačkoli jeho hlavní dílo Hledání pravdy se ve své době těšilo veliké popularitě. Autor si v něm dal za úkol vypátrat a odhalit všechny zdroje lidských omylů a chyb a poskytnout na ně lék. Jako východisko mu sloužilo myšlení sv. Augustina Aurelia a René Descarta, jehož nedostatky se snažil opravit.
Ve čtvrté a páté knize druhého dílu Hledání pravdy Malebranche v návaznosti na předchozí tři knihy pátrá po omylech, tentokrát spojených s lidskými sklony a s vášněmi. Na pozadí tohoto podniku se rovněž rýsují Malebranchovy představy o spojení lidského ducha s Bohem, tělem a s předměty vnějšího světa, k nimž nás vážou právě vášně.
Jak se dnes studuje je asi nejpřístupnější text neapolského filosofa Giambattisty Vica (1668–1744). Vico zde přehledně srovnává moderní přístup ke studiu s antickým vzděláváním na příkladech různých disciplín od přírodovědy přes lékařství až k umění nebo právní vědě.
