V sérii filosofických esejů napsaných v 70. a 80. letech Bondy pokračuje ve filosofické detektivce, kterou začala Útěcha z ontologie. Artificiální bytosti jako smysl existence lidstva; etický nihilismus konečné rychlosti světla; milost a spasení pro ateisty; prázdnota, která je plností všeho.
Autobiografická novela známého izraelského prozaika a žurnalisty (1949), v níž vyrovnává se vztahem k rodičům a s atmosférou dětství prožitého v rozdělené rodině.
Proslulý starobylý tibetský text Bardo Thödol (Tibetská kniha mrtvých), za jehož autora je tradičně považován guru Padmasambhava (8. stol., tib. Guru Rinpočhe), je kniha mnoha významů. V první řadě je to však praktická příručka, kterou tradičně předčítá lama zemřelému, aby jej vedl k osvobození mysli od iluze v tzv. bardu smrti.
"Poezie H? Xuân Huong (konec 18. až začátek 19. století) patří k tomu nejoriginálnějšímu a nejslavnějšímu, co světu dala vietnamská literatura. Třebaže se z ní stala klasická četba, nic jí to neubírá ani na stále aktuální šťavnaté smyslovosti." Píše o verších překladatel na obálce knihy. To, že básně H?
Mistr Sosan (1520-1604), vůdčí osobnost korejského buddhismu v království Čoson, po sobě zanechal útlou, leč pozoruhodnou knihu Zrcadlo zenu (1564). Shrnuje zde v 86 krátkých kapitolkách esenci zásadních pasáží z různých buddhistických textů a objasňuje mj. vztah mezi studiem súter, meditací a recitováním jména Buddhy Amitábhy.
Padesát legend théravádového buddhismu. Svou poetickou formou jsou tyto morální paraboly skvělou ukázkou lidové, populární formy buddhismu, kdy jednotlivé aspekty základní nauky jsou vykládány jednoduchou a všem srozumitelnou formou. Svým obsahem i vlivem, který daleko přesáhl hranice Indie, patří buddhistické džátaky k základním dílům světového písemnictví.
Jedním ze základních textů tibetského buddhismu je slavný Sedmibodový výcvik mysli velkého indického mistra meditace Atíši (10.-11. stol.).
Stručný přehled hlavních nauk korejské zenové školy Kwan Um rozšířil její mistr Seung Sahn během let svého působení na Západě řadou komentářů a spoustou historek ze zenové historie i vlastní praxe na obsáhlou a systematickou příručku zenového buddhismu shrnující původní Buddhovo učení, hínajánu, mahájánu i zen v jeho korejské podobě.
Ženy tvoří nejpočetnější skupinu církevních odpadlíků v západní společnosti.
Dvojjazyčný sborník vydaný ke 100. výročí narození prof. J. Průška (1906-1980), zakladatele sinologie na Karlově universitě. Autory příspěvků jsou mj. Z. Černá, M. Doleželová-Velingerová (editorka), V. Hrdličková, Z. Heřmanová, A. Palát, O. Švarný, J. Kolmaš, Z. Slupski, H. Franke, Leo Ou-fan Lee ad. Limitovaný náklad.
Antologie povídek tří tibetských (Alai, Taši Dawa a Sebo) a dvou čínských autorů (Ma Ťien a Ma Jüan), jejímž pojítkem je společné téma – Tibet. V dětství tito autoři zažili tzv. Kulturní revoluci a v 80. letech se někteří podíleli na vzniku tzv. literatury hledání kořenů.
Součástí tradice korejského buddhismu a korejské literatury jsou legendy o moudrosti a soucitu buddhů i o síle čistého lidského srdce, o karmické odplatě i o neúnavném duchovním hledání mnichů a laiků.
Autobiografie americké psychoterapeutky, která popisuje příběh lidské transformace, jež začala spontánním probuzením vnitřní energie kundaliní a přivedla autorku k objevování vlastní ženské spirituality a cest k integraci duchovnosti do každodenního života.
Bondyho monografie o Buddhovi (1. vyd. 1968) představuje patrně nejserioznější a nejhlubší filosofický portrét tohoto významného světového myslitele v češtině. Doprovodnou studii „Buddha ve staroindickém sochařství“ napsala Klára Šimečková.
Rozsáhlý výbor z díla jednoho z nejlepších japonských básníků, "božího člověka" Kobajašiho Issy (1763-1827), jehož tvorbu zná český milovník japonské poezie již z oblíbeného výboru Pár much a já (DharmaGaia 1996).
Monografie slovenské sinoložky o díle předního tchajwanského spisovatele Bai Xianyonga (nar. 1947).
Záznam londýnského semináře (1994), na němž dalajlama na žádost Světového společenství pro křesťanskou meditaci komentoval vybrané ukázky z evangelií.
Praktická příručka malajského théravádového mnicha o základních metodách a postupech buddhistické meditace vhledu (pálijsky satipatthaná, vipassaná). Popisuje rovněž různé typy koncentrace a poskytuje další rady určené především západním laickým zájemcům o meditaci.
Vietnamská básnířka Ho Xuan Huong žila na přelomu 18. a 19. století (přesná data nejsou známa). Psala krátké čtyř- a osmiveršové básničky ve vietnamštině (zapisované tehdy v tzv. jižních znacích) i v čínštině.
Vibrační esence, které autorka vytváří z rostlin atlantského deštného pralesa, představují nástroj, jenž nám může pomoci tento neblahý ternd zvrátit.