Poslední kniha tetralogie nazývané také „huculská epopej“ rozvíjí a uzavírá motivy z první části Pravda dávnověku. Centrem je i zde huculská Verchovyna, avšak rozrůstající se do prostoru i času prostřednictvím příběhů emigrantů a utečenců do Ameriky, dějin arménských kupeckých rodů, huculských a chasidských mýtů a pověstí.
Kniha se zabývá posmrtným životem v různých náboženských systémech, vztahy snů a smrti aj. Od podob zásvětí v antických mýtech (s motivem sestupu do podsvětí), eposech a jeho podob v baroku a romantismu přechází k literárním dílům 20. a 21.
Autoportréty - druhá básnická sbírka autorky - jsou kompaktním dílem. Autoři "klasicistní" naturel, její přesné pozorovatelské umění a úcta k tradici obrazu, slova i hudby, ale především její schopnost přesahu, umožňují duchovní jednotu sbírky. Přes tento klasicistní ráz je tato kniha hlubinně osobní a prozrazuje toho o autorčině vnitřním vesmíru mnohé.
Marie-Louise von Franz (19151998), odbornice nejen v oblasti psychologie, ale i klasické filologie, se společně s Jungem od 30. let minulého století zabývala hlubinně psychologickým výkladem pohádek a alchymických spisů, pracovala jako psychoterapeutka a v r. 1956 se stala pedagožkou Institutu C. G. Junga v Küsnachtu u Curychu.
Thomas Berry (1913-2009) je jeden z nejvýznamnějších kulturních historiků naší doby; katolický kněz, historik a „ekoteolog“ patří mezi nejinspirativnější ekologické myslitele 20. století. Podrobně analyzoval povahu odcizení kultury a spirituality Západu. Inspirován Giambattistou Vicem, Carlem G.
Kniha obsahuje nostalgické verše Ivana Wernische, dále pak rýmované i nerýmované básně Václava Rozehnala, kruté i zábavné písně divokých národů, sborový zpěv jihočeských badatelů, básně v řecko-římském stlyu, nápodoby a padělky starovýchodní a staroněmecké lyriky, drobný kosmogonický žert o stařičkém Jauchlovi, jakož i několik dobře skrytých
Vánoční čas, kdy temnota uchvacuje největší část dne a srdci všech smrtelníků prostupuje zvláštní směs veselí i neklidného očekávání, je dobou jako stvořenou pro vypravování tajuplných a strašidelných příběhů.
Ilustrovaná autorská kniha malíře, spisovatele a žijícího klasika dětské ilustrované tvorby představuje poprvé výhradně autorovo básnické dílo, které bylo čtenářům dosud spíše skryto – Mikulka si psal básně převážně pro sebe a pro nejbližší přátele.
Významný francouzský antropolog se v této knize zabývá proměnami symbolů, které obklopují Krista ve slávě na tympanonu mnoha katedrál a klášterních kostelů a které představují okřídlený muž nebo anděl, orel, lev a okřídlený býk. Ve spojení se čtyřmi evangelisty mají kořeny ve vizi „čtyř živých“ proroka Ezechiela a v Apokalypse sv. Jana.
První román významného současného francouzského filmového a divadelního režiséra a romanopisce Eugena Greena nazvaný Rekonstrukce (La Reconstruction) vydalo v roce 2008 nakladatelství Actes Sud.
Co se stane, když ze zavřené země najednou vyjedete do Bretaně? Jak se říká až na konec Světa?
Poutavá, místy až strhující a současně i poučná nepřímá a literárně pojatá autorova výpověď o jeho předcích, rodině a lidech, se kterými se během svého života setkal, zejména však o jeho názorovému a morálnímu zrání.
Knihy vznikají, aby slova mluvila. Podobně jako vikingské runové nápisy, i slova té nejplytčí růžové knihovny někde pod povrchem doufají, že ovlivní realitu světa. Na jejich neostrém pozadí se rozprostírá nostalgie po mocných slovech, snaha o jejich opětovné probuzení. Literatura je královským nástrojem utváření lidské identity.
Dopis Andrého Gorze, filozofa česko-rakouského původu, je kromě milostného vyznání také rekapitulací autorova politického a ekologického myšlení. Gorz v něm nahlíží, jakým způsobem jej filosofické myšlení oddalovalo od toho, co bylo skutečně podstatné: společný život s milovanou osobou. Nelehký, křehký a upřímný.
Jatka jsou černohumornou groteskou. Podobně jako v životě, jde i v této knize především o bytí samo, kdy kulisy tvoří hromady nahých těl a prokrvených údů. Nechybí však ani deziluze z faktu, že vše, co prožíváme, možná není víc než pouhá psychóza, zdání a klam, kdy nám na mysli neodbytně vytane: „Kdo jsme, kam se ubíráme a proč?
V této knize Peter Dronke ilustruje, jak nám středověké latinské tradice mohou pomoci porozumět velké Danteho básni „Božská komedie“. Nejprve pojednává o středověkých pojetích alegorie a vize, obrazu a metafory, symbolu a mýtu, stejně jako o některých Danteových vlastních vhledech do povahy poetického významu.
Básnická sbírka V Torontu prší je mapou k prošlapání. Průzkum tohoto území spolu s jeho původními obyvateli zvolna vymaňuje z lidských měřítek a otevírá novému poznání. Vlákna topolů propletená s neuronovými sítěmi, které vyhodnocují stupeň znečištěnosti ovzduší, nanovo črtají souřadnice člověka.
Kazantzakisovo dílo Spasitelé Boha přináší svérázný druh duchovních cvičení ve snaze o poznání Boha a je velmi důležité pro pochopení jeho myšlení a tvorby. Povinností Spasitele Boha neboli člověka je, aby se připravil dříve, než se vydá na cestu k vlastnímu cíli.
Tetralogie Na vysoké polonině, nazývaná také „huculská epopej“, je sága o krajině, lidech a životě Huculska, karpatského regionu Verchovyna. Tvoří ji příběhy skutečných i legendárních postav, popisy – místy až etnografické – zvyků, svátků a událostí, líčení krajiny a každodenního života, pověsti, legendy, texty lidových písní.
