Abychom přestali na všem lpět, se musíme zbavit závislosti na tom, co tvoří základ lidského štěstí. K tomu je potřeba se povznést nad lidské já. Toto odpoutání je možné tehdy, když se opěrný bod přenáší na Božské. Abychom přišli k Božskému, musíme projít mučivým procesem odvrácení se od lidského.
Existuje několik úrovní lidských hodnot. Nejprve je to materiální úroveň. Závislost na této úrovni rodí lidi bezcharakterní, přízemní, chamtivé, lakomce. První duchovní úroveň – to jsou vztahy, schopnosti, intelekt. Závislost na vztazích rodí žárlivost, podezíravost, urážlivost.
Žena a muž budou vždy v konfliktu, neboť konflikt je vývoj. Ale schopnost správně vytvořit konflikt, za pravidelného omezování či povzbuzování muže, je velké umění. Dokonce, i když žena prožila s manželem desetiletí, v některých okamžicích musí zůstávat nepřístupnou. To ho donutí vydávat energii a rozvíjet se.
Během života si člověk vypracovává tendenci rozdělování energie a jeho duše pravidelně prochází zkouškou, a to: co je pro ni důležitější – jednota s Bohem, nebo s tímto světem?
Člověk stoupá k Bohu jakoby po schodišti. Není přitom závislý na schodu, který právě nechal za sebou, ale na tom, který má zrovna před sebou. A aby se zvedl na další, musí nějaký čas žít pro něj, cítit ho, učinit ho svým cílem – to je nevyhnutelné.
Naše zdraví a blahobyt úzce souvisí se stavem naší duše. Energetické procesy přeměny našich citů a pocitů v osud a zdraví nejsou okamžité. Tyto procesy probíhají v našem podvědomí roky a desetiletí.
V manželském životě má každý své vlastní touhy a každý je má rozvíjet a bránit. Tvrdá a sobecká obrana vlastní touhy však může ponížit partnera a vést k rozvodu. Jestliže však má člověk v duši lásku a je připraven ke kompromisu, pak může dosáhnout naplnění žádaného, aniž by druhého ponižoval nebo nějak omezoval.
Všechny problémy a všechny nemoci začínají pýchou, a proto uzdravení začíná vždy překonáním pýchy, návratem k Bohu, lásce a víře. Poté je nutné změnit svůj charakter, způsob života, své zvyky. Je sice pravda, že to nezaručuje zdraví a blahobyt, ale vždy to pomáhá duši.
Pokud se série knih nazývá Výchova rodičů, je oběť zřejmě nutná. Proto nám příroda dává příležitost mít děti, abychom se naučili vydávat ze sebe lásku a obětovat se. Vše začíná vnímáním světa. Co ten člověk cítí? Jaký vztah má k světu? Jaký je jeho systém hodnot?
Ve svých knihách hovořím o pokusech poznat v sobě Božské. V této knize uvádím několik variant mého chápání jakéhokoliv problému. Já sám, abych něco pochopil, potřebuji několik stovek variant přístupu k jednomu problému. Dříve jsem v knihách uváděl jen jednu variantu, a to jako souhrnný výsledek.
Také druhá kniha nové série "40 otázek o duši, osudu a zdraví" seznamuje čtenáře s odpověďmi S. N. Lazareva na četné otázky týkající se nejdůležitějších oblastí lidského života.
3.ti kniha z řády Diagnostika karmy. Ve skutečnosti člověk potřebuje vysoký intelekt a velké schopnosti, aby dokázal bohatství získat a také si je udržet. Především však musí mít mravní potenciál, nahromaděný v minulých životech. Pokud je tento potenciál nízký, bohatství jej nerozvíjí, ale kazí.
Duchovnost je jako vrchol hory - představuje velké možnosti, ale také velká nebezpečí. Podání duchovnosti jako požehnání, jako štěstí, jako záruky toho, že člověk bude dokonalý, a zároveň mírně odmítavý postoj k hmotným hodnotám - to je pohanský, primitivní přístup. Co se děje s duší, která zapomíná na Boha?
Tato kniha věnuje tolik pozornosti duchovnímu stavu rodičů z toho důvodu, že hlavním faktorem výchovy dětí je právě směr, kterým se rozvíjejí rodiče dětí, cíle, které rodiče dětí upřednostňují, a smysl života, který rodiče vyznávají. To jsou milníky, které určují dětem cestu životem.
To, co nazýváme budoucností, je nová realita, jež se nachází v jiných světech. Není to jen obyčejná fyzická realita, nacházející se v jemné rovině. Jednotlivé části budoucnosti jsou před tímto světem uzavřeny a nachází se v jiných dimenzích.
Duše je primární. A proto dokud je pro nás duše důležitější než tělo a duch, do té doby jsme zdraví. Jakmile však postavíme na první místo své tělo nebo svou budoucnost, blahobyt či duchovní struktury, začneme mít problémy. Pokud máme problémy s duší, potom se jemné úrovně duše postupně zbavují energie a energie budoucnosti začíná odcházet …
Ke každému člověku lze najít jeho vlastní klíč, s každým člověkem je potřeba mluvit jeho jazykem, a proto když odpovídám na dopisy čtenářů, vycházím především z charakteristik osobnosti člověka, jeho charakteru, historie jeho rodu, rodiny.
Pýcha znamená obvykle nadřazení a velebení sebe samého a opovržlivý postoj k ostatním. Ve skutečnosti se jedná jak o nechuť žít, zoufalství, nelásku k sobě, nelásku k lidem, tak i pocit, že svět je nerozumný a krutý… To vše jsou projevy pýchy. Zdálo by se, že k překonání pýchy stačí zbavit se všech těchto vlastností.
Rodina je živý organismus, který se buď rozvíjí, nebo degraduje a umírá. Hlavním zákonem rozvoje je zákon jednoty a boje protikladů. Manžel a manželka jsou protiklady: mají různé názory, každý se snaží dosáhnout svých tužeb a přání. Současně musí oba zohlednit hledisko své "druhé polovičky" a přizpůsobovat se jeden druhému.
Z hlediska Božského principu jsou stejným kapitálem jako peníze, auto či vila i schopnosti člověka, jeho duševní vlastnosti, moudrost a osud. Tato úroveň připoutanosti skýtá největší pýchu, největší agresi a nejtěžší nemoci. Jde o to, že každý člověk ví: když mám peníze, mohu o ně již zítra přijít.