Polévka je odpradávna neodmyslitelnou součástí našeho jídelníčku. Kdysi dokonce bývala hlavním jídlem spolu s nezbytným doplňkem v podobě krajíce chleba jak pro venkovské, tak městské strávníky. Ostatně na této skutečnosti se zakládá i zlidovělé rčení „polévka je grunt a maso je špunt“.
Když před čtyřmi roky vyšla od Ivy Kohoutkové, autorky do té doby neznámé, kuchařská příručka Pečeme bez lepku, zaznamenala nečekaný ohlas. Příčina tohoto ohlasu tkvěla ve skutečnosti, že autorka se při její tvorbě spolehla především na své vlastní zkušenosti.
Knedlík je mimo veškerou pochybnost králem české kuchyně. Tradiční česká jídla si bez něj nelze představit - knedlovepřozelo, svíčková, guláš a stovky jiných, škála knedlíkové gastronomie je bohatá a pestrá.
Tradiční česká a moravská kuchyně je proslulá hojností pokrmů připravovaných z mouky. Knedlíky jsou světoznámým fenoménem, ovšem buchty a koláče se jim popularitou vyrovnají. Buchty dokonce vstoupily do pohádek, bez nich se neobešel žádný vandr, rozdávaly se kouzelným dědečkům a dárcům vynášely rozličné výhody.
Příběh vtěsnaný do této knížky by vydal na obsáhlou románovou ságu, anebo na televizní seriál o mnoha dílech. Její autor Pavel Oliva v ní zachytil historii své rodiny a rodiny své manželky Věry včetně početného příbuzenstva.
Pospícháme, uháníme, sprintujeme – vše se dnes odehrává ve znamení rychlosti a spěchu. Rychle vyrábíme, stavíme, cestujeme, stravujeme se atd., zkrátka rychle žijeme. Čím rychleji, tím lépe. V dennodenním ruchu a shonu však jsou okamžiky, kdy je vhodné, ba přímo nezbytné se zastavit a dopřát si trochu klidu a domácí pohody. A to nejlépe u společného stolu.
Anna Líbalová a Josef Klouček jsou hrdiny dvoudílného rodinného příběhu z města a venkova v širokém časovém záběru. Anna, přezdívaná Líbalka, pochází z chudého prostředí a vlastním fortelem a nezměrnou pílí se domůže slušného postavení jako majitelka renomovaného textilního obchodu.
Léčivé a kořeninové rostliny se vyznačují specifickou schopností působit na lidský organismus. Věděli to už naši předkové a této jejich vlastnosti moudře využívali, ovšem léčení pomocí rostlin existovalo mnohem dříve, vlastně odpradávna. Léčivými činí tyto rostliny obsah účinných látek příznivě ovlivňujících stav našeho těla ve smyslu zdraví.
Kolébka civilizace, kolébka kultury, kolébka vědění – takto a ještě mnoha podobnými epitety by bylo možno označit rozsáhlou mediteránní oblast, v níž se před mnoha staletími odehrály děje a události, z nichž se vyvíjela a na nichž vyrůstala naše současnost. Nejen ta evropská, ale v širším slova smyslu euroatlantická.
Koncem 19. století se v našich lesích objevil nový obyvatel, do té doby zcela neznámý. Byl jím jelen sika, dovezený do českých obor z asijské domoviny. Úspěšně u nás zdomácněl a pronikl do volné přírody. Dnes patří k oblíbeným úlovkům a je ceněn jako trofejová zvěř.
V jedné populární písničce se zpívá „Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá …“ Láska ke zvířatům provází lidi už odnepaměti a promítá se nejen do písniček. Chovají je pro užitek i pro radost a soužití se čtvernožci, beznožci, opeřenci či ploutevnatci se pro mnohé lidi stalo nejen zpestřením života, ale často i jeho smyslem.
Jídlo je pro mnohé z nás potěšením a požitkem, jež patří neodmyslitelně k životu. Jsou však i tací, pro něž je jídlo problémem, ba téměř utrpením. Jejich zažívání není v pořádku, nesnesou běžnou stravu, musejí držet dietu. Mezi takové patří lidé postižení celiakií, tj. nesnášenlivostí vůči lepku, popřípadě alergií na něj.
Nová kniha Radoslava Nenadála obsahuje trojici povídek, motivicky čerpaných z prostředí, v němž je autor bytostně i literárně doma, z prostředí morálních konvencí, předsudků a přetvářky. Komínek vypráví nostalgicky laděný příběh ze staré Prahy na sklonku třicátých let.
Z prapůvodního předka všech psů vlka bylo během tisíciletí jeho domestikace vyšlechtěno bezpočtu plemen k nejrůznějším účelům a s odlišnými vlastnostmi. Leckterá z nich zavál čas a nezájem, jiná naopak přitahují pozornost a stoupají v oblibě.
Není vám lhostejné, jak vaše dítě mluví? Nejste si jistí, zda děláte dost pro vývoj řeči vašeho dítěte? Zdá se vám, že řeč vašeho potomka není v pořádku? Věnujete se dětem a potřebujete podrobné instrukce a rady? Pracujete s dětmi a nevíte, jak rozvíjet jejich řečové dovednosti?
V sedmdesátých letech minulého století se v uměleckém životě prosadila skupina grafiků, jež je nazývána Sklenářovou školou. Zdeněk Sklenář byl jejich učitelem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a asistoval mu Jiří Anderle.
Sotva se najde člověk, který by si nechtěl osladit život. Někdo často, někdo málokdy, ale zcela určitě tehdy, když se namane vhodná příležitost. Jako například tradiční svátky, které slavíme v průběhu roku - Masopust, Valentýn, Velikonoce, Vánoce, anebo svatba či rodinná oslava. A jak jinak, jak lépe je slavit než dobrým jídlem a pitím?
Co se stane, když se řekne pizza, guláš, eintopf? Nebo rostbíf, pilaf, boršč? A co způsobí šuej-ču-žou, suši, tortilla či Sachrův dort?
Vánoce,Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé ... – toto slovo rozsvítí dětské duše a naplní je toužebným očekáváním radostí, jež jsou s tímto nejoblíbenějším svátkem roku spojovány. Duše dospělých se plní spíše starostmi, ale nakonec zvítězí obvykle radost a ta dětská je nádherně nakažlivá. K radosti patří i zpěv.
Byl jednou jeden statečný rytíř jménem Jindřich. Věrně sloužil svému králi Richardovi, stal se jeho spolehlivým družiníkem a blízkým rádcem, zachránil ho před útokem spiklenců, v jeho jméně podnikl náročnou výpravu do Svaté země a se svými stejně statečnými druhy pro něj vybojoval nejednu bitvu.