Václav Havel (1936–2011) a Josef Škvorecký (1924–2012) patřili k nejvýznamnějším osobnostem české poválečné literatury i kulturního života. Oba autory spojoval mj. fakt, že si nikdy nezadali s komunistickou mocí: i na půdě progresivního Svazu československých spisovatelů v druhé polovině šedesátých let působili téměř jako outsideři.
42. svazek Spisů Josefa Škvoreckého přináší autorovy pozdní prózy, soubor Povídky z Rajského údolí a novelu Pulchra. Povídky nás vracejí do let, která Škvorecký prožil v Kanadě jako exulant, především však jako učitel tvůrčího psaní na torontské univerzitě.
Humorné líčení dramatických událostí kolem kriminálních případů na osobitém Valašsku.