Soubor příspěvků se pokouší zachytit společné kulturní kořeny čtyřúhelníku kinematografií Polska, Maďarska a Česko/Slovenska od konce 2. světové války až po současnost. Sleduje styčné výchozí body: podobnou historickou zkušenost, témata a motivy i s přesahy do okolních zemí.
Kniha představuje různé formy komunikace na konci středověku (většinově se to týká 15. století) v rámci zemí Koruny české.
Kolektivní monografie cíli zvláště na problematiku válečné (a) filmové propagandy. Zatímco na Západě se jedná o dlouhodobě zkoumané téma, u nás mu (filmoví) historici nikdy nevěnovali srovnatelnou pozornost a postupem času se „propaganda“ začíná řadit k „nejopuštěnějším“ a „nejzanedbávanějším“ termínům věd o kultuře.
Devátý díl série konferenčních sborníků z řady „Korunních zemí“ je zaměřen na zemské stavy a pokusy o kodifikaci jejich vztahu k panovníkovi, který vyvrcholil schválením prvního zemského zákoníku, kodexu šlechtického práva – Vladislavského zřízení zemského – v roce 1500.
Soubor čtyř studií věnovaný slavnému snímku režiséra Juraje Herze z roku 1968. Jednotlivé kapitoly se zabývají scenáristickou spoluprací režiséra a autora předlohy Ladislava Fukse (Lea Mohylová), projevy černého humoru ve filmu (Zdeněk Hudec), strukturací filmového vyprávění (Karel Mohyla) a audiovizuální analýzou (Jiří Slavík).
David O. Selznick (1902–1965) patřil k nejvýznamnějším producentům hollywoodské studiové éry. Během více než třicetileté kariéry dohlížel na vznik oceňovaných i divácky oblíbených a komerčně úspěšných snímků jako například King Kong, David Copperfield, Anna Karenina, Zrodila se hvězda, Jih proti Severu, Mrtvá a živá, Rozdvojená duše nebo Třetí muž.
Autorský kolektiv pod vedením Luboše Ptáčka si vytkl nelehký úkol, z těžko uchopitelného a rozmanitého korpusu filmových děl českého výtvarníka a filmaře Jana Švankmajera vyjmout jen celovečerní hrané snímky (od snímku Něco z Alenky k dosud poslednímu Hmyzu) a pojmout je jako svébytnou kategorii z pohledu jejich formy, žánru či způsobu vzniku.
Italský western, jemuž je věnována tato kniha, představuje nejen jeden z nejpopulárnějších žánrů italské kinematografie, ale i komplexní sociokulturní fenomén, který rezonuje v širokém mezinárodním kontextu. Autor se ho snaží představit z jiného pohledu, odlišného od výkladů, které se stále opakují v publikacích věnovaných tomuto žánru.
Kolektiv autorů této publikace podává komplexní obrázek o dějinách Horní Lužice od raného středověku až do poloviny 17. století, kdy přináležela k zemím Koruny české.
Kniha Zdeňka Hudce je vůbec první odbornou monografií věnovanou dílu zřejmě nejznámějšího nizozemského filmaře Paula Verhoevena, režiséra nemilosrdně otevřených společenskokritických snímků Turecký med či Sprej na vlasy či provokativních hollywoodských blockbusterů RoboCop či Základní instinkt.
Výbor 4 analytických studií zkoumajících detailněji vybrané stránky (inspirace, scénář, holocaust) působivého snímku Alfréda Radoka z roku 1948 o osudu českých Židů během éry protektorátu, ilustrovaný na příkladu pražské rodiny Kaufmannových.
Drtivá většina filmové literatury se zabývá díly klasického filmového kánonu, přelomovými snímky mainstreamové (žánrové) produkce či tzv. artovými filmy.
Kniha Umění mezi alegorií a ideologií je souborem tří studií, které analyzují proměnu reprezentace historie v českém filmu a televizi v závislosti na změně politicko-ideologického uspořádání české společnosti, a to na třech vybraných tématech. První v chronologickém průřezu sleduje proměny prezentace Sudet v českém filmu od 30.
Kniha Milana Cyroně je první polistopadovou českou monografií věnovanou čistě slovenskému filmu. Tato oblast zcela uniká zájmu české filmové vědy, byť dějiny českého a slovenského filmu mají mnoho společných kapitol.
Jedna z nejrozsáhlejších a nejdůkladnějších monografií věnovaná Pieru Paolu Pasolinimu, jež ho představuje nejen jako zásadní postavu evropského filmu, ale i jako autora neotřelých teorií a esejí, jimiž vstupoval do tehdejších intelektuálních debat a komentoval soudobé sociální dění.
Kolektivní monografie Film a dějiny 7 zkoumá vztah propagandy a filmu/televize (1918–1989).
Soubor čtyř studií věnovaný jednomu z raných děl československé nové vlny – středometrážnímu snímku Pavla Juráčka a Jana Schmidta "Postava k podpírání".
Francouzský režisér Robert Bresson (1901–1999), svými životopisnými daty zajímavě a tak trochu příznačně vyplňujícími celé 20.
Předmětem monografie je sémantická analýza filmového stylu nedávno zesnulého maďarského režiséra Miklóse Jancsóa (1921–2014), která se soustředí na 17 snímků z období let 1963 (Odvrácená tvář) až 1981 (Tyranovo srdce), kdy se režisér důsledně věnoval historické tematice a kdy si vytvořil konzistentní filmovou poetiku, spojenou s vysoce stylizovaným pojetím
Kolektivní monografie Film a dějiny 6. Postkomunismus postihuje vybraná témata spojená s proměnou žánru historického filmu a televizního seriálu a jeho společenskou reflexí po roce 1989.