Co činí matematiku tak zvláštní vědou?
Téma participativního umění není v oblasti teorie umění tématem novým. Už v pravěku se „dělání umění“ účastnilo zpravidla více osob, které sdílely společně materiál, nástroje, prostor i emoce při tvorbě umění, jež zahrnovalo nejenom projevy vizuální, ale i audiální, pohybové a dramatické.
Za nejvyšší morální hodnotu zpravidla považujeme nezištnou pomoc. Debata se pak soustředí na otázky, komu bychom měli pomáhat či jak velkou oběť je potřeba přinést. Morálka sebeobětování však vůbec neřeší, jaké hodnoty má člověk sledovat a co je v jeho vlastním zájmu.
Jaký je rozdíl mezi ozvěnou a dozvukem? Kam nejlépe umístit mikrofony?
Kniha Jak jsem svým vnoučatům vyprávěl o vesmíru je založena na autentických rozhovorech astrofyzika Huberta Reevese s jeho čtrnáctiletou vnučkou.
Krajina se od devadesátých let 20. století stala jedním z klíčových pojmů přírodních, ale i některých humanitních věd. První polovina knihy se týká skutečné, fyzické krajiny, jejích proměn a ochrany. Druhá část je věnována vnitřním krajinám duše – fenoménu genia loci, postavě zeleného muže, keltským bohům v druhohorách aj.
Klasický text jednoho z otců strunové teorie nás v kostce seznámí s vývojem hlavních směrů moderní fyziky od vzniku Einsteinovy speciální teorie relativity. Její příběh líčí jako nekončící a stále otevřenější dobrodružství zvídavého ducha fyziků, kteří s každým objevem zjišťují, že příroda je ještě záhadnější, než se dříve mohlo zdát.
Kalkulus je klíčem k velké části moderní vědy a techniky. Je to matematická metoda pro zkoumání věcí v pohybu, a protože v pohybu je celý svět, byl jeho objev obrovským průlomem v matematice i zkoumání přírody. Užívání kalkulu je však zároveň velkým dobrodružstvím, protože z něj na nás na každém kroku cení zuby smrtonosné nekonečno.
Fantastická čísla je kniha o moderní fyzice, ke které autor přistoupil velmi netradičním způsobem – jeho podání je neuctivé, mate čtenáře, nahlíží své téma z neobvyklých úhlů a odborníky dráždí tím, jak se záměrně vyhýbá „správné“ terminologii. Za pomoci několika velkých i nepatrných čísel představuje význačné momenty fyzikálního bádání.
V knize Jak to chodí u opic evoluční biolog Jan Zrzavý a tropický ekolog Vojtěch Novotný laskavě komentují, vysvětlují a leckdy i trochu znevažují novinky i věčné pravdy ve společnosti a vědě od Česka po Tichomoří. Najdeme zde tančícího prezidenta či chválu předsudků, dozvíme se, jak kouzlení škodí zdraví nebo co je to pošuk index.
Ohniště v obýváku představuje soubor textů dvou známých biologů, Vojtěcha Novotného a Jana Zrzavého, v nichž s humorem sobě vlastním komentují aktuální dění ve vědě i společnosti.
Ivan Zubaľ je slovenský fotograf, který fotí Prahu jako nikdo před ním. Cítí v ní něco, čeho bychom si jinak nevšimli, protože jsme neprožili dětství jako chalani na slovenské vesnici. Geolog, spisovatel a popularizátor vědy Václav Cílek se ve svém textu zamýšlí nad Prahou jako fenoménem i jako osudem.
Co to jsou čísla? Kolik jich rozlišujeme druhů? Proč Pythagora tolik zajímala čtvercová a trojúhelníková čísla? Lze najít nějakou souvislost mezi takzvanými dokonalými čísly a prvočísly? Existují vůbec čísla, která by nebyla ničím zajímavá?
Druhé desetiletí jednadvacátého století, na které volně navázala neštěstí desetiletí následujícího, se při pohledu zpět nejspíš nestane idylickou momentkou v lidských dějinách, jako jsou například šedesátá léta 20. století.
Les budeme potřebovat stále víc jako zdroj surovin, kvůli údržbě prostředí i z hlediska vlastního zdraví. Je nutné mu rozumět a vědět, jak může ovlivnit místní prostředí, počasí i klima.
Ayn Randová v románu Zdroj (1943) poprvé naplno uplatnila svou originální literární vizi a nastínila vlastní filozofický směr, který později nazvala objektivismus. Kniha se po vydání dočkala okamžitého komerčního úspěchu a je dnes považována za klasiku. V roce 1949 byl román zfilmován s Garym Cooperem v hlavní roli.
Proč s posledním ruským carem zastřelili i jeho kuchaře? Kdo se staral o Stalinův jídelníček v jeho tajné dače nedaleko Moskvy? Co dostávali k jídlu první likvidátoři černobylské katastrofy?
Pokud odhlédneme od morální stránky, můžeme na vraždu nahlížet z estetického hlediska jako na umělecký akt. Jak zločinec ve svém díle navázal na dosavadní tradici? V čem byl jeho výkon inovativní? Využil dostatečně potenciál vražedných nástrojů? Jak pracoval s kompozicí?
