Kniha vypráví o událostech, které se udály ke konci Druhé světové války i po válce, o tom co prožila naše rodina a mnozí lidé z Hlučínska po osvobození Rudou armádou. Vyprávění autorky je velmi autentické. Líčí, jak to opravdu bylo, ale neodsuzuje. Kradlo se, zrazovalo, udávalo, převlékaly se kabáty. Čestní lidé ale nic takového nedělali.
Moderní archeologie oddělila jednotlivé obory výzkumu tak, aby v nich vyškolení specialisté s pomocí nejmodernější technologie dosahovali co nejpřesvědčivějších výsledků, ale pokulhává ve schopnosti celkového vyhodnocení nálezů mezi jednotlivými obory. Autor se pokouší tento prostor vyplnit.