Stěžejní dílo francouzského básníka Charlese Baudelaira (1821–1867). Tento reprezentativní výbor, anotovaný a komentovaný překladatelem Jiřím Pelánem je snahou o novou překladovou verzi Baudelairových básní v návaznosti na předchozí pokusy.
Další, v pořadí již třetí výbor z krátkých próz švýcarského spisovatele Roberta Walsera (1878–1956) přináší několik desítek črt, příběhů a letmých pohledů, které si autor zaznamenával téměř denně po návratu ze svých procházek přírodou.
Sbírka Růže nikoho Paula Celana (1920–1970) vznikla roku 1963 jako jedna z jeho nejdůležitějších. Její dvojjazyčné vydání umožní jak čtenářům, tak literárním badatelům přiblížit se dílu co nejtěsněji. Nový překlad Věry Koubové přináší Celanovu básnickému projevu přesnost a zároveň barevnost, jednoduchost a zároveň závažnost.
Sbírka Jiřího Červenky (1943–2021) je završením jeho básnické tvorby. Jiří Červenka básně, ještě před svou smrtí, sám vybral a uspořádal. Jeho veršům nechybí humor a ironie, stejně tak jako vážné zamyšlení nad smyslem života i konce lidského přebývání ve světě, úvahy nad vztahem k přírodě, k nejbližším osobám, přátelům, Bohu.
Ačkoliv bývá Christine Lavantová (1915–1973) řazena do magického čtyřlístku velkých rakouských básnířek vedle Ilse Aichingerové, Ingeborg Bachmannové a Friederike Mayröckerové, není u nás nikterak známá, nic z její tvorby zatím v češtině knižně nevyšlo. Její básně jsou fascinující a provokativní, přitom formálně vytříbené.
Poslední soubor povídek Josepha Mitchella (1908–1996), amerického novináře a prozaika. Nalezneme tu povídky z konce 30. a ze 40. let. Nejvýraznější a nejrozsáhlejší je povídka Mohawkové ve vysoké oceli, pojednávající o životě Mohawků v rezervaci i mimo ni – především při práci na výškových stavbách a mostech. J.
Prvotina německého spisovatele W. G. Sebalda (1944–2001) z roku 1988 se stala výchozím bodem tvorby tohoto později po celém světě uznávaného autora.
V devíti studiích zkoumá W. G. Sebald tematický komplex domova a exilu, který je pro rakouskou literaturu 19. a 20. století tak charakteristický.
Sbírka zahrnuje vybrané básně z let 2014-2020. Josef Hrdlička dokáže ve své poezii propojit mírně absurdní nadsázku s tím nejosobnějším prožitkem. Také múzičnost básní je nevšední. Jeho pohledna svět nezapře profesi filozofa.
Svazek představuje ucelený soubor básní Josifa Brodského z let 1970-1990, psaných neveršovanou formou, pro tohoto básníka naprosto netypickou. Poskytuje proto čtenáři zcela nový pohled na jedinečnou autorovu poetiku, oproštěnou od jakýchkoli formálních zásad tradičnío verše, s kterým si jindy tak rád pohrával.
Selma Merbaumová se narodila v Cernovicích roku 1924 do židovské rodiny a zemřela v pracovním táboře Michajlovka na Ukrajině roku 1942. Dnes je řazena k trojici vynikajících německy píšících básníků Bukoviny, vedle Rosy Ausländerové a Paula Celana. Soubor básní představuje v našem kulturním kontextu mimořádný objev.
Ústředními texty posmrtně vydané knihy Campo Santo W. G. Sebalda (1944–2001) jsou čtyři fragmenty z připravované obsáhlé, ale už pak nikdy nevydané prózy o Korsice. Na tyto fragmenty navazují Sebaldovy literární eseje, jež jsou dokladem velkých autorových náklonností, od Kafky až k Nabokovovi.
Joseph Mitchell (1908–1996) je americký spisovatel, který se proslavil texty vydávanými ve čtyřicátých a padesátých letech v americkém literárním časopise New Yorker. Proslul především jako zakladatel literárního žánru feature story – žánr spojující žurnalismus a beletrii.
Proslulá skladba spisovatele Huga von Hofmannsthal (18741929) z počátku 20. století odkazuje daleko hlouběji do minulosti: je v ní zpracován anglický Everyman, moralita z patnáctého století. Středověký námět oděl rakouský básník po pěti stech letech do jazyka zbarveného starodávnou němčinou.
Alice Thomas Ellisová (19322005) je autorkou třinácti novel. Ve Smíchu bez příčiny spojuje nejlepší tradici britské konverzační komedie se schopností rozeznít ticho mezi slovy a mimo ně.
Předností zmíněného výboru je, že je uspořádán tak, aby českému čtenáři co nejvíce přiblížil onu temnou minulost novodobých polských dějin, ne nepodobnou osudu obyvatel Sudet. Ideová stránka rozhodně nesnižuje literární úroveň próz K. Orłosia (nar.1935), ale naopak umocňuje její působivost.
Po románech Jakob von Gunten, Sourozenci Tannerovi a Pomocník z počátku 20.
Nakladatelství Opus pokračuje v systematickém vydávání díla Ingeborg Bachmannové překladem jejího nedokončeného románu Případ Franza. I v tomto románu zpracovává I. Bachmannová autobiografické momenty a problémové konstanty svého života (zúročila zde kupř. zážitky ze své cesty do Egypta a Súdánu v r. 1964, kdy se léčila z těžké životní krize).
Joseph Mitchell (19081996) je významný americký spisovatel, který se proslavil texty vydávanými ve čtyřicátých a padesátých letech v prestižním americkém literárním časopise New Yorker. Proslul především jako zakladatel literárního žánru feature story.
Claude Simon (19132005), nositel Nobelovy ceny za literaturu, je řazen do osobitého, i když značně rozrůzněného hnutí tzv. nového románu. V naší literatuře (původní i překladové) Simonovo dílo v podstatě nemá obdoby. Český čtenář se s ním doposud mohl seznámit díky dvěma publikovaným překladům Vítr (1980) a Příběh (1985).
