Dílo Ilse Aichingerové (1921–2016) není právě pro své vyhraněné literární kvality lehce přístupné. Ve své mnohotvárnosti však čtenáři nabízí další a další úhly pohledu a postupně se mu tak otevírá.
Německý spisovatel W. G. Sebald (1944–2001), přednesl v roce 1997 na univerzitě v Curychu v rámci tradičních přednášek z poetiky své analyticky hluboce propracované teze o překvapivě slabé odezvě v německé poválečné literatuře na zničující spojenecké bombardování německých měst během 2. světové války.
Výběr z básní, které vznikaly v letech 2009–2023. Jan Machonin (1976) v nich zúročuje mimo jiné více něž patnáct let, které strávil v Rusku – především okamžiky spojené s hledáním nového domova, s odjezdy a návraty. Machoninova poezie je lakonická, je jí vlastní smysl pro ironii a absurditu, staví na vnitřních protikladech významů i samotného jazyka.
Další, v pořadí již třetí výbor z krátkých próz švýcarského spisovatele Roberta Walsera (1878–1956) přináší několik desítek črt, příběhů a letmých pohledů, které si autor zaznamenával téměř denně po návratu ze svých procházek přírodou.
Sbírka Růže nikoho Paula Celana (1920–1970) vznikla roku 1963 jako jedna z jeho nejdůležitějších. Její dvojjazyčné vydání umožní jak čtenářům, tak literárním badatelům přiblížit se dílu co nejtěsněji. Nový překlad Věry Koubové přináší Celanovu básnickému projevu přesnost a zároveň barevnost, jednoduchost a zároveň závažnost.
Sbírka Jiřího Červenky (1943–2021) je završením jeho básnické tvorby. Jiří Červenka básně, ještě před svou smrtí, sám vybral a uspořádal. Jeho veršům nechybí humor a ironie, stejně tak jako vážné zamyšlení nad smyslem života i konce lidského přebývání ve světě, úvahy nad vztahem k přírodě, k nejbližším osobám, přátelům, Bohu.
Ačkoliv bývá Christine Lavantová (1915–1973) řazena do magického čtyřlístku velkých rakouských básnířek vedle Ilse Aichingerové, Ingeborg Bachmannové a Friederike Mayröckerové, není u nás nikterak známá, nic z její tvorby zatím v češtině knižně nevyšlo. Její básně jsou fascinující a provokativní, přitom formálně vytříbené.
Poslední soubor povídek Josepha Mitchella (1908–1996), amerického novináře a prozaika. Nalezneme tu povídky z konce 30. a ze 40. let. Nejvýraznější a nejrozsáhlejší je povídka Mohawkové ve vysoké oceli, pojednávající o životě Mohawků v rezervaci i mimo ni – především při práci na výškových stavbách a mostech. J.
Prvotina německého spisovatele W. G. Sebalda (1944–2001) z roku 1988 se stala výchozím bodem tvorby tohoto později po celém světě uznávaného autora.
V devíti studiích zkoumá W. G. Sebald tematický komplex domova a exilu, který je pro rakouskou literaturu 19. a 20. století tak charakteristický.
Sbírka zahrnuje vybrané básně z let 2014-2020. Josef Hrdlička dokáže ve své poezii propojit mírně absurdní nadsázku s tím nejosobnějším prožitkem. Také múzičnost básní je nevšední. Jeho pohledna svět nezapře profesi filozofa.
Svazek představuje ucelený soubor básní Josifa Brodského z let 1970-1990, psaných neveršovanou formou, pro tohoto básníka naprosto netypickou. Poskytuje proto čtenáři zcela nový pohled na jedinečnou autorovu poetiku, oproštěnou od jakýchkoli formálních zásad tradičnío verše, s kterým si jindy tak rád pohrával.
Selma Merbaumová se narodila v Cernovicích roku 1924 do židovské rodiny a zemřela v pracovním táboře Michajlovka na Ukrajině roku 1942. Dnes je řazena k trojici vynikajících německy píšících básníků Bukoviny, vedle Rosy Ausländerové a Paula Celana. Soubor básní představuje v našem kulturním kontextu mimořádný objev.
Ústředními texty posmrtně vydané knihy Campo Santo W. G. Sebalda (1944–2001) jsou čtyři fragmenty z připravované obsáhlé, ale už pak nikdy nevydané prózy o Korsice. Na tyto fragmenty navazují Sebaldovy literární eseje, jež jsou dokladem velkých autorových náklonností, od Kafky až k Nabokovovi.
Joseph Mitchell (1908–1996) je americký spisovatel, který se proslavil texty vydávanými ve čtyřicátých a padesátých letech v americkém literárním časopise New Yorker. Proslul především jako zakladatel literárního žánru feature story – žánr spojující žurnalismus a beletrii.
Proslulá skladba spisovatele Huga von Hofmannsthal (18741929) z počátku 20. století odkazuje daleko hlouběji do minulosti: je v ní zpracován anglický Everyman, moralita z patnáctého století. Středověký námět oděl rakouský básník po pěti stech letech do jazyka zbarveného starodávnou němčinou.
Alice Thomas Ellisová (19322005) je autorkou třinácti novel. Ve Smíchu bez příčiny spojuje nejlepší tradici britské konverzační komedie se schopností rozeznít ticho mezi slovy a mimo ně.
Předností zmíněného výboru je, že je uspořádán tak, aby českému čtenáři co nejvíce přiblížil onu temnou minulost novodobých polských dějin, ne nepodobnou osudu obyvatel Sudet. Ideová stránka rozhodně nesnižuje literární úroveň próz K. Orłosia (nar.1935), ale naopak umocňuje její působivost.
Po románech Jakob von Gunten, Sourozenci Tannerovi a Pomocník z počátku 20.