Soubor dokumentů o nejzásadnějších tématech a přátelských vztazích historika umění profesora Františka Dvořáka (1920-2015) k legendárním osobnostem Františka Tichého, Jana Zrzavého, Kamila Lhotáka, Adolfa Borna a k fotografovi Václavu Chocholovi, jehož snímky tvoří vizuální páteř svazku.
Publikace významného současného dramatika, šéfdramaturga Divadla na Vinohradech, vysokoškolského pedagoga a divadelního teoretika je určená nejen pro zájemce o dramatickou tvorbu a divadelní dramaturgii, ale i pro ty, kteří o divadle chtějí přemýšlet hlouběji a zároveň neodtrženě od divadelní praxe.
Profesor Bohumil Nuska, významná osobnost naší současné estetiky a filozofie, uzavírá trilogii o rytmu jako jednom z nejvýznamnějších fenoménů určujících život člověka.
Nesmírně aktuální téma, které je - vedle loutkového a neortodoxního divadla - živé i v umění obecně, ve filmu, médiích a počítačovém programování, je reflektováno týmem kolem profesora Miloslava Klímy z Výzkumného pracoviště Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, spoluvydavatele titulu.
Soubor statí o divadle od známého radikálního a všestranného myslitele - sociologa, ekologa, psychologa, dramaturga a pedagoga Bohuslava Blažka (1942-2004). Autor divadlo nahlíží nejen kriticky, ale i ve vektorech světa trvale rostoucí neurčitosti.
Knižní portrét Tomáše Vorla (1957), současného významného filmového režiséra a člena divadelních souborů Sklep a Mimoza, součástí uměleckého hnutí Pražská pětka, přináší obsáhlou umělcovu zpověď, svědectví o jeho divadelních začátcích, o etapě krátkých grotesek, které ho přivedly na FAMU, jakož i o filmech, jimiž režisér již asi vstoupil do
Druhý díl trilogie Rytmus, tvorba, divadlo pojednává o rytmologické problematice z hlediska symboloniky, discipliny věnované studiu reflexe rytmu a z rytmu odvozených kvalit v lidské aktivitě. Po vstupním a zobecňujícím dílu, vydaném v roce 2013, je pokračování věnováno podobám rytmu v tvorbě.
Karel Brožek náležel k legendární skupině absolventů nově zřízené Katedry loutkářství DAMU přelomu 50. a 60. let – společně s Jurajem Herzem, Jiřím Srncem, Janem Švankmajerem ad. V roce 1959 stál na jevišti vedle Jiřího Suchého v Člověku z půdy – ve vůbec první inscenaci nového divadla Semafor. Stál o zrodu černého divadla, na vrcholu 60.
Veliká reprezentativní kniha o vzniku a činnosti Studia Beseda v kontextu českého divadla 80. let.
První publikace u nás o ekologických aspektech, šetrnosti a soběstačnosti, ohleduplnosti a únosnosti, neplýtvavosti a obnovitelnosti, nových příznacích umělecké tvorby. Mladá autorka nás průkopnicky a objevně seznamuje s novými atributy umění a zejména divadla, které mají též nezanedbatelnou morální dimenzi - ekologickou mravnost.
