Kniha Sister Outsider představuje zásadní dílo Audre Lorde, jedné z nejvlivnějších feministických autorek a myslitelek 20. století, která samu sebe označovala za černošskou lesbičku, matku, bojovnici a básnířku.
Alžírský režisér Mohammed Lakhdar-Hamina (*1934) a nedávno zesnulý syrský režisér Nabil Maleh (1936–2016) jsou společně považováni zakladatele svých národních kinematografií a klíčové postavy arabského filmu. Vzhledem ke své politicky angažované a esteticky jedinečné tvorbě jsou také známí na mezinárodní scéně. Málokdo však ví, že v 60.
Revoluční románu americké kritičky, filmařky a spisovatelky Chris Kraus odhalující machismus newyorské intelektuální scény sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých let. Kniha která vypráví o tom, jaké to je být ženou umělkyní se nikterak neobtěžuje zakrývat svou autobiografičnost.
Kniha je nejrozsáhlejším Duchampovým mluvený komentářem, jehož kouzlo spočívá v jednoduchosti, s jakou svůj komplexní přístup k práci, životu a umění tlumočí.
O "konceptuální literatuře" – pozoruhodné zóně na pomezí literární produkce a galerijního umění – se v kontextu střední a východní Evropy začalo mluvit teprve nedávno. O jaký fenomén se jedná? Jaké je jeho historické východisko a aktuální určení? Kam patří z hlediska dějin umění a z hlediska dějin poválečné literatury?
Doposavad nejrozsáhlejší kniha Evy Koťátkové shromažďuje analyticko-obsesivní záznamy, příběhy či projevy duševní jinakosti. Kostry podřízené vnitřnímu řádu institucí, odcizující fetiše, solidaritu mezi zvířaty, snové práce, zrcadla, pravdivé promluvy.
První český překlad výboru esejů Odjinud, jež se náchází právě zde je pozoruhodným pohledem na cestu přes hranice různých zemí – jako cizinec, turista, imigrant, uprchlík – ve světě před 11. zářím a po něm. Kdo je kde vítaný? Co znamená cítit se nepatřičně v zemi, které říkáme domov? Kdy se objeví cizinec v této době temných metamorfóz?
Monografická publikace vznikla jako knižní záznam inventury prací, reprodukcí, textů, projektů konceptuálního umělce Jána Mančušky (1972–2011), s jejichž mapováním se započalo v roce 2012. Projekt První inventury má i svůj termín ukončení, kterým se stala výstava organizovaná Galerií hlavního města Prahy v roce 2015.
Psanci této země Frantze Fanona jsou psychiatrickou a psychologickou analýzou dehumanizačních vlivů kolonizace na jednotlivce- muže a ženu, a na národ, ze kterých plynou širší sociální, kulturní a politické důsledky příznačné pro vznik sociálního hnutí za dekolonizaci osoby a lidu.
Když v roce 1976 vyšly tyto eseje v časopise Artforum poprvé, byl jejich dopad okamžitý. Vedly se o nich diskuse, psaly se k nim komentáře, citovaly se, vydávaly se knižně a překládaly – ona tři čísla časopisu Artforum, v nichž se objevily, bylo záhy bezmála nemožné získat.
Tomáše Pospiszyla Asociativní dějepis umění je postavena na esejistické analýze děl významných, i když stále nedostatečně ceněných osobností českého a slovenského umění padesátých až sedmdesátých let.
Lukáš Jasanský a Martin Polák patří k nejuznávanějším současným českým fotografům. Společně vytvářejí rozsáhlé cykly fotografií, které dosud vycházely pouze fragmentárně v menších katalozích. Rozsáhlejší publikace, která by prezentovala celek jejich tvorby, dosud chyběla.
Kniha Černá kůže, bílé masky (Peau Noire, Masques Blancs, Éditions du Seuil, 1952) vychází jako první český překlad textu Frantze Fanona. Frantz Fanon (1925-1961) patří mezi průkopníky post-koloniálních studií a kritické teorie. Jeho rodina žijící na Martiniku měla africko-indicko evropské kořeny.
John Cage patřil k osobnostem, které významně poznamenaly vývoj hudby dvacátého století. Svým vlivem zasáhl i ostatní druhy umění (tanec, divadlo, poezie, výtvarné umění, film), kde jeho podněty došly poměrně širokého uplatnění. Pro jeho tvorbu je charakteristický radikální rozchod s evropskou hudební tradicí i s do té doby běžným chápáním umění.
Výbor teoretických studií a esejů je čtvrtým svazkem série Postkoloniální myšlení. Tato série má volně chronologickou návaznost a obsahuje jak překlady ucelených knih (Frantz Fanon – Černá kůže, bílé masky a Homi K. Bhabha – Místa kultury), tak dvě antologie vybraných textů.
Současné umění je uhranuto minulostí. Na formálním pólu tendence, pro kterou se již v teorii umění usadily nebo usazují pojmy jako archivní impuls, modernologie nebo historiografický obrat, nacházíme mnoho nejlepšího ze současného malířství, sochařství nebo grafického designu.
