Kniha Děvčata první republiky přináší vyprávění osmi žen, které se narodily a vyrůstaly v době prezidentování T. G. Masaryka, aby poté prožily bouřlivé 20. století – i kus toho současného – se všemi jejich zvraty a proměnami.
Kniha Svátosti je autentickým poetickým deníkem, který spojuje literárně stylizované dokumentární zápisy s uměleckou a experimentální fotografií. Tematicky vychází z intenzivní lásky k přírodě, rostlinám a tradici, kterou jen nekřísí, ale přenáší do současného světa, krajiny a města.
Kniha Ženy o ženách: Intimita tvorby českého ženského filmového a literárního dokumentu přináší dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti ženami tvořícími v Česku dokumentární obsah. Vedle filmařek jsou v knize zahrnuty také umělkyně, žurnalistky, vědkyně, socioložky, historičky, kurátorky nebo spisovatelky.
Fiktivní literárně-fotograficko-komiksový dokument performerky Miřenky Čechové o Mckenzie Tomski, která se zamilovala do města New York, ve kterém je cizinkou. legální newyorská imigrantka Mckenzie Tomski sarkasticky a nekompromisně glosuje svá setkávání s New Yorkem, jeho obyvateli, tamějšími trendy i sama se sebou.
Kniha pokládá řadu důležitých otázek: Jaký je dnes ve společnosti status nezávislých nakladatelů, co se od nich očekává? Jaké úkoly a poslání mají v globálně řízené ekonomice? Jak se v 21. století chovají obří knižní korporace, a co je toho důsledkem? Přežijí v budoucnu knihy, které se dělají pomalu a s přesvědčením?
Kniha Černé roky představuje syrové fotografické a literární deníky z let 1971 – 1987 významné undergroundové fotografky Libuše Jarcovjákové. Kniha ždímá černobílou všednost normalizační Prahy, odhaluje krásu i marasmus tehdejší doby a dává nahlédnout do pozdějšího podivuhodného života emigrantky v Západním Berlíně a Tokiu.
Kniha-objekt Kde domov můj vychází u příležitosti 70. narozenin fotografa Jindřicha Štreita a posouvá pojetí klasické fotografické knihy do interaktivního objektu. Tématem projektu Kde domov můj jsou lidé bez domova. Intenzivně je Jindra ze Sovince fotografuje poslední čtyři roky.
Tak jako odcházejí lidé a s nimi vzpomínky, mizí i paměť krajiny. Přicházejí lidé, kteří zpochybňují pravdu. Snaží se měnit historii ve svůj prospěch. Místa poznamenaná událostmi pohlcuje příroda. Proto se musí silné příběhy zachycovat. Syrově, autenticky.
Nová kniha. Stylizovaný umělecký literárně-fotografický dokument. Napsala ji Barbora Baronová. Nafotila Dita Pepe. Nadesignoval Milan Nedvěd. Zachycuje vyprávění 6 českých žen. Pokouší se otevírat důležitá osobní a společenská témata. Hendikep, prostituce, deprese, rakovina, umírání.
Poprvé jsem větu Měj ráda sama sebe slyšela v Německu, kam jsem v devatenácti letech odešla jako jedna z prvních holek Východního bloku. Mám pocit, že jsem si ji vysvětlovala jako něco negativního, sobeckého, a nedokázala jsem vidět souvislosti a následky, které nezdravý vztah k sobě samé přináší.
