Můj strýc, Reinhard Heydrich

Jako dítě vzhlížel s obdivem Peter Thomas Heydrich ke svému strýci Reinhardovi, vysokému
důstojníkovi SS a šermíři, šéfovi bezpečnostní policie a houslistovi. O pár let později
pochopil, že strýc je „velké zvíře“, vždyť mu díky společnému jménu nadržovali i učitelé ve
škole. Reinhard Heydrich se stal zastupujícím protektorem v Čechách a na Moravě, mocným mužem – a synovec se začal považovat za jeho „korunního prince“. Ten pocit zesílil, když strýc
zemřel na následky atentátu a o rok později i jeho nejstarší syn.
Když ještě na jaře 1945 přijel Peter Thomas jako čtrnáctiletý mladík
do Prahy, byla mu mezi okupanty vzdávána čest a úcta.
Jenže po válce přišlo vystřízlivění. Záhy poznal a pochopil obludnost
myšlení a činů nacismu i svého strýce. Trauma z Heydrichova
vůdčího a organizačního podílu na plánu „konečného řešení
židovské otázky“, tedy vyvraždění židovského národa, provázelo
Petera Thomase celý život. S pocitem viny, břemenem jména
a děsivého dědictví strýcových zločinů se vyrovnával nejen u psychoterapeutů,
ale hlavně v sobě, ve své práci.