Moje probuzení

Ředitel americké organizace Anti Defamation League, Abraham Foxman, o této knize prohlásil, že je menším vydáním Mein Kampf, neblaze proslulé „bible“ nacistů. Krajní pravičáci naopak knihu oceňují pro její upřímnost a vyčerpávající použití dat, která prý mají dokazovat autorovu objektivitu. Pravda je asi někde uprostřed. Od Mého probuzení nečekejme štvavou a nenávistnou hitlerovskou rétoriku, na druhou stranu ani žádné nevyvratitelné pravdy. Kniha Moje probuzení od dlouholetého amerického bílého nacionalisty, Davida Dukea, totiž není ničím jiným, než bezvadně zvládnutou propagandou zasazenou do 21.století a její autor velmi dobře ví, jak manipulovat s fakty.
David Duke je fenoménem bílé americké pravice. V roce 1989 byl zvolen do louisianské Sněmovny reprezentantů za svůj volební obvod a v roce 1991, když kandidoval na guvernéra Louisiany, obdržel téměř 40 procent hlasů, což na vítězství sice nestačilo, ale jak Duke rád připomíná, obdržel téměř 60% hlasů bělošských voličů.
David Duke se považuje za aktivistu bojujícího za práva bílých lidí. Pracuje nejen na své jemné image, ale i stejně jemné rétorice. Je častým hostem mnoha televizních a rádiových pořadů a americkou veřejností bývá, ač s rozpaky, považován za legitimního zastánce umírněného bílého nacionalismu a bílých práv. Někteří evropští Američané jej považují za novodobého Martina Luthera Kinga, jen s tím rozdílem, že Duke je běloch.
Jeho kritici upozorňují na to, že David Duke, bývalý člen Ku Klux Klanu, zůstává stále stejným Klansmanem, jen bez bílé kápě. A svou radikální rétoriku ze 70.let minulého století pouze zaobalil do marketingově líbivých a přesvědčivých hesel.
V této knize se David Duke ze všech sil a za použití citací ze stovek zdrojů snaží vysvětlit své důvody pro rasovou separaci. Třetinu knihy věnuje „vědeckému“ rasismu, druhou třetinu tzv. židovské otázce, kdy se zabývá termínem, který nazývá židovským rasismem, a konečně v poslední třetině popisuje svůj život aktivisty od bouřlivých 60.let minulého století až po současnost. Čtenář by měl však od první stránky až po poslední list této knihy myslet na to, že její obsah je především propaganda. Manipulující práce s daty, kterou Duke mistrně ovládá.