Nikam jsem nepatřil

Vzpomínky Edwarda Saida politologa, historika, novináře a spisovatele (1. 11. 1935 Jeruzalém 25. 9. 2003 New York) popisují dětství a mládí v mezitím zmizelém arabském světě. S autentickým pocitem osamělosti a vyřazenosti líčí, jak navštěvoval britské a americké školy v Káhiře, kde byl Edward, Arab narozený v palestinském Jeruzalému spolužáky vnímán jako cizinec, a nedokázal mezi ně zapadnout. Frustrace a vnitřní nejistota jsou Saidovy dominantní pocity, které ho provázejí nejen při pobytu v Jeruzalémě, Káhiře, New Yorku a palestinském Dhúru, ale i v značně uzavřené rodině. Tam vládne patriarchální otec a emocionálně nevyrovnaná matka a rodiče nevědomky ambivalentní vztahy uvnitř rodiny i mezi Edwardem a vnějším světem ještě umocňují. Saidovo povědomí vyloučenosti a nepatřičnosti má však svůj zdroj zejména v jinakosti, způsobené jeho příslušností k palestinskému etniku a v pocitu historické křivdy spáchané na Palestincích.