Kniha v jednotlivých kapitolách popisuj dějiny šumavského městečka Velhartice od raného středověku až do roku 1989. Zvláštní kapitoly jsou věnovány zdejšímu hradu a jeho architektuře, stavebnímu vývoji města, řemeslům a cechům, školství, židovské obci a vztahu Jana Wericha k tomuto místu.
Kniha Povstalci a odsouzenci čtenáři vůbec poprvé přehledně, formou biogramů, nabízí seznámení se životními osudy sedmadvaceti „českých pánů“, kteří ztratili život před čtyřmi sty lety při staroměstské exekuci 21. června 1621 za účast na protihabsburském povstání.
Předkládaná kniha rozšiřuje naše poznání o jednom z nejvýznamnějších poddanských měst v Čechách v 17. a 18. století. Na počátku třicetileté války, bylo město dobyto císařským vojskem, zpustošeno, a především fatálně vypáleno.
Osudy rodáka z lucemburského předměstí, původně jízdního posla tamější provinciální rady, jsou vzornou ukázkou možností kariéry jedince s nadstandardními vojenskými a úřednickými dovednostmi.
V době, kdy už ve vestfálských městech několik let jednali diplomaté válčících států o míru, vpadl do špatně chráněného Českého království švédský generál Hans Christoph Königsmarck a v létě 1648 směle zaútočil přímo na jeho srdce, Prahu. Při nočním přepadu překonal na západě pražské hradby a po krátkém boji ovládl Hradčany i Malou Stranu.
Až do počátku třicetileté války se katolická a prohabsburská metropole západních Čech Plzeň honosila svou nedobytností – na jejích pevných hradbách ztroskotali opakovaně i husité. Ani v roce 1618 se nepřidala na stranu českých povstalců a mohla představovat jejich silného protivníka, navíc na důležité spojnici mezi Prahou a Falcí.
Anbanterové z Rozndorfu byli měšťanskou rodinou hornofalckého původu, žijící koncem 16. a během 17. století v šumavském zlatonosném městě Kašperských Horách. Patřili zde ke společenské i majetkové elitě, podařilo se jim získat znak, urozený přídomek a povýšení do vladyckého stavu, měšťanské prostředí však nikdy neopustili.
Lázeňské město Teplice má dlouholetou tradici kronikářství i historiografie, jejímž zakladatelem se stal v druhé polovině 18. století syndik teplického magistrátu, Ludwig Alois John.
Psavý koželuh z krušnohorského hornického města Krupky Michel Stüeler (1583–1656) není již českému čtenáři postavou neznámou. Rozsáhlé paměti tohoto měšťana obsahující velké množství jinde téměř nedochovaných informací o každodenním životě na menším českém městě v době třicetiletého konfliktu vydal nedávno historik Jan Kilián.
Vůbec poprvé se u nás můžeme komplexně seznámit s panskými sídly Lucemburska, ať už po nich zůstaly sotva zřetelné trosky, mohutné zříceniny anebo jsou dodnes udržované či zrekonstruované.
Kniha nazvaná Mělnicko volně navazuje v edici Zmizelé Čechy na starší titul Jana Kiliána Mělník. Ve svazku věnovaném mělnickému regionu se autor zaměřil na historii a architektonické proměny Kokořínkska, Liběchova, Všetat, vinařských oblastí jižně od města Mělníka a dalších obcí, které s Mělníkem pojí historické, hospodářské a kulturní vazby.
V předkládaném svazku edice Zmizelé Čechy Mgr. Jan Kilián shromáždil a popsal fotografickou dokumentaci zaniklých nebo zásadně přestavěných nemovitostí v Mělníku.
Další kniha z edice Dějiny českých měst je věnována Mělníku. Město Mělník vzniklo ve 13. století z podhradí a později trhové osady. Zakládací listinu město nemá. A tak první zpráva, podle níž se Mělník považoval za město, se objevila až v listině Přemysla Otakara II. z 25.
