Knížka, jak už její podtitul napovídá, navazuje na knihu Velký erbovník. Od doby, kdy bylo toto dvousvazkové rozsáhlé dílo vydáno (2005, 2006), se objevila značná řada dostupných heraldických pramenů, které obsahují tisíce dalších šlechtických rodů a jejich erbů, jež ve Velkém erbovníku nejsou zaznamenány.
24. díl „Erbovní mapy“ uzavírá rozsáhlý grafický projekt, který mapuje hrady, zámky a tvrze na území naší republiky a pomocí erbů představuje jejich majitele a stavebníky. Kromě zachovaných starých památek, zobrazených přímo na mapě, je v naší zemi též značné množství zaniklých či rozpadlých sídel se svojí bohatou historií.
Erbovní mapa, jejíž díly pokračují Moravou a Slezskem, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v naší zemi stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí. Předposlední díl mapy nás zavádí na severovýchodní výspu naší republiky, kterou z větší části tvoří Slezsko.
V 22. dílu Erbovní mapy nás cesta po hradech, zámcích a tvrzích zavede na rozhraní Moravy a Slezska. Za hradbou Jeseníků se nad městem Javorníkem zvedá Jánský vrch s hradem upraveným na zámek, který býval téměř po šest století rezidencí vratislavských biskupů.
Jihovýchodní hranice Moravy čelila odnepaměti neustálému ohrožení cizími nájezdníky. V těchto končinách byly proto již od raného středověku budovány strážní stanice, které se v průběhu dalších staletí proměnily v opevněná města s hrady. Příhodné jméno města Strážnice plně vyjadřuje jeho historický vznik.
18. díl Erbovní mapy nás zavede do prosluněného kraje jižní Moravy, kde na nás čeká další várka hradů, zámků a tvrzí. Nad řekou Oslavou se vypíná mohutná silueta náměšťského zámku. Původní gotický hrad upravili renesančně páni ze Žerotína, příznivci Jednoty bratrské, s jejichž podporou byla v nedalekých Kralicích vytištěna Bible Kralická.
Soubor Erbovních map od Milana Myslivečka systematicky zaznamenává jednotlivá historická sídla a představuje pomocí erbů jejich stavebníky a významné majitele z řad šlechty či církevních i světských institucí.
Seriál „Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách“ se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže. Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov. Po vymření krumlovské větve rodu zde od roku 1302 po 300 let vládli páni z Rožmberka.
Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. Velkou část území zahrnutého do 15. dílu Erbovní mapy tvoří Chebsko, které společně s Ašskem bylo k Čechám definitivně připojeno až za vlády krále Jana Lucemburského v roce 1322.
Kniha obsahuje přes 400 erbů s medailonky pánů, rytířů i erbovních měšťanů, kteří byli potrestáni za účast na odporu proti Habsburkům.
Cesta třináctého dílu Erbovní mapy začíná na severním pomezí Čech, kde se zvedá mohutná silueta hradu a zámku Frýdlant. Po mocných pánech z Bibrštejna zde vládli Redernové, kteří se aktivně zapojili do stavovského povstání. Jejich severočeské državy získal po Bílé hoře Albrecht z Valdštejna.
12. díl Erbovní mapy zobrazuje romantickou krajinu severních Čech plnou kopců a kopečků. Nejeden z nich posloužil jako pevný bod pro vybudování hradu. Zdejšímu kraji vládli Ronovci, erbu dvou zkřížených ostrví (sukovitých větví), z jejichž rozrodu pocházeli páni z Lipé (České Lípy), z Ronova, z Dubé a z Klinštejna.
Jedenáctý díl Erbovní mapy hradů, zámků a tvrzí zachycuje kraj na středním toku řeky Ohře lemovaný hradbou Krušných hor. V této oblasti, vlivem povrchové těžby uhlí, zanikla řada obcí a též šlechtických sídel. Dalším "nepřístupným" kusem naší země jsou Doupovské hory.
Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem zachytit pomocí heraldiky nesmírnou množinu hradů zámků a tvrzí a jejich majitelů. V desátém dílu navštívíme jihovýchodní část Čech. V povodí Lužnice a Nežárky mělo svá sídla několik větví rodu Vítkovců, erbu růže.
Devátý díl erbovní mapy nás zavádí do dolního toku Otavy, až po její soutok s Vltavou a do rybničnaté krajiny mezi těmito řekami, kterou protéká říčka Blanice. Tento kraj od 13. století částečně ovládal mocný rod Bavorů ze Strakonic, který kromě svého rodového hradu ve Strakonicích založil též v okolí Blatnou, Radomyšl a také Bavorov.
Podrobný místopisný atlas České republiky, zahrnující na šest tisíc zeměpisných míst, vychází souhrnně v knize KRASOHLED ZEMĚ ČESKÉ ke stému výročí vzniku Československa.
Osmý díl Erbovní mapy nás zavádí na jihozápad Čech, do podhůří Šumavy. Tudy, přes pásmo hlubokých lesů, procházelo do Čech několik obchodních stezek, střežených pomezními hrady. Jedním z nich byl hrad Rýzmberk, jehož zakladatelé, páni z Rýzmberka stáli u zrodu několika dalších významných hradů této oblasti. Jejich stavební činnost vyvrcholila v 15.
Středem sedmého dílu "Erbovní mapy" je krajské město Plzeň. Jsou zde zaznamenány hrady, zámky a tvrze v povodí řek Mže, Radbuzy,Úhlavy a Úslavy, které se v metropoli západních Čech slévají. Důležitým prvkem na tomto území jsou významné kláštery - Teplá, Plasy, Chotěšov a Kladruby, které měly v době předhusitské v tomto kraji nemalou moc i majetky.
Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství dávných staveb, na které je naše zem značně bohatá. Šestý díl mapy zobrazuje lesnatý kraj brdských vrchů, kde měl své hrady mocný rod erbu kančí hlavy nazývaný staročesky "Buzici".
