Text byl napsán jako osobní výzva lidem v totalitním státě, jako povzbuzení pro ty, kteří mohou díky velkým dějinám propadnout panice, že se jejich osobní dějiny v tom obrovském tlaku rozpadnou. Jsme jen beznadějné zrnko písku nebo na nás na každém záleží, jak bude svět kolem nás vypadat? Jsme jen mlčící většina, hračky v rukou jiných?