Podle představ mnohých reformátorů měla policie fungovat automaticky. Není proto náhodou, že ke stroji byl v 18. století připodobňován i stát. Ve druhé polovině 18. století již policie neznamenala obecně řádnou správu země či obce jako v dřívějších stoletích, ale ani to ještě nebyl orgán dohlížející na pořádek a bezpečnost, jak ho známe dnes.
Kniha přinášející pohled na tuláky, žebráky, bezdomovce a jiné okrajové skupiny je v podstatě pohledem státních institucí tak, jak byl utvářen právě od raného novověku – represí a spolu s tím i péčí měl chránit spořádané poddané, resp. občany, jejichž životní způsob představoval cíl, k němuž měli být „nepřizpůsobiví“ lidé dovedeni.