Název knihy První dáma elegance odkazuje ke dvěma nejznámějším rolím Hany Benešové. Byla vzorem první dámy a byla vzorem elegance. K obojímu vedla dlouhá cesta. Narodila se jako Anna Vlčková 16. července 1885. Osudovým se pro ni stalo seznámení s Edvardem Benešem. Po jeho boku pak prožila vzestupy i pády.
Studie Stevena Marcuse se věnuje autorům, čtenářům i samotným textům viktoriánské literatury o sexualitě šířeji a viktoriánské pornografii úžeji, a nabízí tak ohromující a revoluční pohled na podhoubí viktoriánské kultury.
Kniha je sestavena z deníkových záznamů za první tři měsíce ukrajinské války. Vyhraněné emoce, ale i schopnost racionálního pohledu, přesné postřehy i to, jak se ukrajinská společnost od 24. února vyvíjela, to vše je tu obsaženo. Věci, které se ze zpravodajských agentur nedozvíte, ani se k nim nedostanete, když přijedete na týden udělat reportáž.
Kniha nabízí sto otázek a sto odpovědí o Antarktidě. V několika oddílech autoři, účastníci antarktických výzkumů, představují tento kontinent, historii jeho objevování, geologii, věnují se klimatologickým otázkám a dopadům globálního oteplování v Antarktidě.
Kniha je mozaikou zarámovanou jednou lokací a jedním stoletím. V krátkých kapitolách vedle objektivních dějin stojí osudy tamních rodin, jedinců i žijících pamětníků. Páteř tvoří trefné citace z dobových novin i literatury. Spolu s návratnými motivy a odkazy jde o kompozičně i myšlenkově sevřené dílo okořeněné autorovým vtipem, břitkostí či poetikou.
Alena Wagnerová se významnému žánru literární reportáže, kterému se dostává stále větší pozornosti, věnuje více než padesát let. Knižní výbor Literární reportáže nabízí to nejlepší z jejích textů z let 1965 až 2018.
Klíma je jediná sila na našej planéte, ktorá dokázala globálne ovplyvniť ľudské dejiny. Aj malá zmena klimatických podmienok mohla mať fatálny vplyv na ľudské spoločnosti na jednotlivých kontinentoch. Slovenskí a zahraniční vedci sa zamysleli, ako klíma vplývala na naše a svetové dejiny. Klíma bola často určujúcim faktorom pre kolaps historických civilizácií.
Prožijte osudy hrdinů, kteří se nebáli vystoupit proti nacismu!
Kam se bude svět ubírat v 21. století?
Příjemně znějící hluboký hlas, za který by se nemusel stydět lecjaký herec, nepřehlédnutelná přitažlivost štíhlého muže ostře řezané tváře, kontrastující s bílými krátce střiženými vlasy a bílým bíbrem, tvář zbrázděná vojenskou kariérou v tehdejší Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku a Sýrii, a pak na nejvyšším českém a euroatlantickém postu
Kniha Pražští arcibiskupové moderního věku aneb Čeští primasové od Lva Skrbenského po Jana Graubnera sleduje v devíti medailonech osobnosti pražských arcibiskupů a českých primasů od přelomu 19. a 20. století do současných dní.
O Severní Koreji toho víme velmi málo a o vládnoucí dynastii Kimů ještě méně. Strohé zprávy z médií líčí zemi, uzavřenou před okolním světem, jako říši zla, která se chystá pomocí jaderných zbraní zničit celý okolní svět.
Hlavním tématem knihy jsou happeningy Společnosti za veselejší současnost, která působila na konci osmdesátých let 20. století jako jedna z opozičních iniciativ v Československu. Přibližuje její veřejné působení, zvolenou strategii, ohlasy ve společnosti a reakce komunistického režimu.
Římský císař a český král Karel byl pro svou vladařskou úlohu předurčen už od dětství. Vzdělaný a všestranně nadaný panovník hovořil pěti jazyky, uměl číst i psát, měl čtyři manželky a třináct potomků. Z naší země učinil srdce Svaté říše římské a Prahu proměnil v nový Řím.
Hvězda oblíbeného seriálu Přátelé nás ve svém otevřeném, vtipném, nesmlouvavě upřímném a mnohé odhalujícím životopise zavede nejen do zákulisí natáčení legendárního sitcomu, ale i vlastního boje se závislostí.
Symbolika, stejnokroje a tradice jsou základním kamenem dobré firemní kultury i takového sboru, jakým je vězeňská služba. Stejně tak jsou základními kameny historie, dějiny, minulost, ke kterým se můžeme obracet, můžeme se k nim vracet a konečně se z nich i učit.
Československo je už třicet let minulostí. Minulostí, se kterou se ale ještě dnes pracuje. Zčásti poctivě, analyticky a neutrálně, zčásti účelově coby s nástrojem k vyřizování politických účtů.
Existuje hranice, kterou by vědci při cestě za poznáním nikdy neměli překročit? Je možné ospravedlnit etické prohřešky nebo dokonce zločiny tím, že se jich lidé dopustili v zájmu dosažení vědeckého pokroku nebo jiného vyššího cíle? Můžeme posuzovat chování a postoje lidí v minulosti na základě našich současných norem?