Počátkem května 1945 se na území Českých zemí nacházelo poslední velké německé bojeschopné uskupení - skupina armád Střed pod velením polního maršála Ferdinanda Schörnera. Okolnosti jejího konce dodnes představují příslovečné „bílé místo“ českých dějin.
Smutně proslulé pomocné technické prapory (PTP), pro jejichž příslušníky se vžila jména pétépáci či černí baroni podle charakteristických černých výložek, byly zrušeny v roce 1954. Československá armáda však i nadále potřebovala jednotky, do nichž soustřeďovala nějakým způsobem nepohodlné osoby.
Autorka, renomovaná grafoložka, nahlíží na jednotlivé osobnosti zrcadlem jejich rukopisů a přibližuje nám jejich vnitřní svět. Ke spolupráci přizvala významné vědce a potomky slavných, aby dokreslili předkládaný obraz. Kniha jde pod povrch, nabízí různé úhly pohledu, ruší mnohé zažité představy.
Autor patří k několika desítkám Čechoslováků, kteří na počátku 70. let studovali v brežněvovském Sovětském svazu. Jeho literární prvotina zachycuje vtipnou a výstižnou formou život v Leningradě (dnes Petrohrad) téměř orwellovským způsobem.
Kniha J. Štraita, provází čtenáře složitým vývojem českého národa v XX. století. Podává objektivní pohled na idealizované poměry první republiky a na krutá léta fašistické okupace (kdy se podle slov jedné ministryně " Čechům v podstatě nic nedělo"). Ukazuje na subjektivní a objektivní problémy výstavby sociálně spravedlivé společnosti po roce 1945.
August Rohling (15. března 1839 Neuenkirchen - 23. ledna 1931 Salzburg) byl poslancem na říšské radě ve Vídni, katolickým teologem, vysokoškolským profesorem, jedním z předních antisemitů v habsburském Rakousku. K nejznámějším dílům Rohlinga patří "Talmudjude" (Talmudský žid) vydal i práce "Katechismus 19.
Známy britský historik Niall Ferguson sa v tejto knihe zamýšľa nad tým, čo spôsobilo, že počas posledných šiestich storočí západná civilizácia nadobudla prevahu nad zvyškom sveta. Ako je možné, že civilizácia, ktorá tak zaostávala za vyspelými východnými kultúrami, dokázala vyvinúť prostriedky, ktoré ju napokon dostali do pozície jedinečného vzoru?
Životní příběh legendárního finského odstřelovače Sima Häyhäho, nenápadného, drobného chlapíka, který za Zimní války se Sovětským svazem výrazně zasáhl do těžkých bojů o řeku Kollaa. Jeho přesný, takřka neomylný střelecký um budil v řadách nepřítele oprávněnou hrůzu a vysloužil mu přezdívku Bílá smrt.
„Tyto události, perzekuce mých lidí, se staly součástí souboru faktů, kterým dnes lidé říkají historie. Já jsem tyto události prožívala každý den. Jsou součástí mé paměti.“ V březnu roku 1939 roztříštila nevinnost sedmileté Evy Weissové německá invaze do její vlasti, na Slovensko.
Dvacetiletý Vojtěch Bílý strávil jeden školní rok jako učitel-dobrovolník na karmelitánské misii ve Středoafrické republice (SAR). Po jeho příjezdu zde vypukla občanská válka mezi muslimskými okupanty a původním křesťanským obyvatelstvem.
Jedním z pozoruhodných center pařížského vědeckého a kulturního života druhé poloviny 19. století byla psychiatrická nemocnice Le Salpetriere, která se díky působení svého ředitele, psychiatra Jeana-Martin Charcota, stala místem, které vyhledávali lékaři, vědci, filozofové, spisovatelé a básníci, malíři a fotografové, ale i dramatici, herci a bohémové.
Vývoj v Československu a Česku za poslední čtvrtstoletí analyzuje studie na pozadí kapitalismu, který v poslední třetině dvacátého století zmohutněl, vyvíjí se nesrovnatelně rychleji než dříve. Je schopen současně vytvářet obrovské bohatství i nesnesitelnou chudobu, nádherné nové svobody i nejhorší formy otroctví.
Alois Musil (1868–1944) byl jedním z nejvýznamnějších českých orientalistů, který právem získal světový ohlas. Jako katolický kněz a „exponent rakousko–uherského dvora i buržoazního Československa“ byl komunistickým režimem systematicky vytěsňován z čítanek i z paměti národa.
Kniha renomovaného historika Karla Kaplana nabízí detailní pohled na poválečnou éru, během které KSČ na své cestě za absolutní mocí ve státě budovala své pozice v bezpečnostních složkách, až je zcela ovládla. Komunisté vytvářeli v letech 1945 až 1948 sítě agentů, informátorů a tajných členů KSČ v ostatních stranách Národní fronty s cílem je ovládnout.
Svazek je pokračováním tematické řady, která navázala na patnáct dílů Velkých dějin zemí Koruny české.
Dejiny Slovenska sa odohrávali predovšetkým v dvoch štátnych útvaroch - v Uhorsku a Československu. A predsa sa týmto rámcom úplne nevyčerpávajú. Zistili by sme to, keby sme ich chceli nahradiť dejinami Uhorska do roku 1918 a po roku 1918 dejinami Československa - ich súčet vytvorí to, čo by sme chceli poznať.
Věděli jste, že Marilyn Monroe byla náruživou čtenářkou a jednou z jejích nejoblíbenějších knih byl Odysseus od Jamese Joyce? Že nedostudovaný Friedrich Gottlieb Klopstock v roce 1750 recitoval své ódy davu mladých žen, vybíral za to polibky, a vynalezl tak předčítání poezie? Že Jane Austenová brala vážně jen ty ženy, které měly rády romány?
Kde se říká v Ostravě U hodin? Používají v Havířově spíše označení Namko, U Lenina, nebo náměstí Republiky? Zná více obyvatel Velkých Karlovic pojmenování Cindoléna, nebo Škaredica? A kde v Praze najdeme Husákovo ticho?
Operační skupina H byla speciální jednotka berlínského Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, která byla vyslána po vypuknutí Slovenského národního povstání koncem srpna 1944 společně s dalšími německými složkami na území Slovenska.
Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) byla nezávislá iniciativa kladoucí si za cíl sledovat případy osob, které byly trestně stíhány nebo vězněny za projevy svého přesvědčení či které se staly oběťmi policejní a justiční zvůle, seznamovat s těmito případy veřejnost i úřady a postiženým osobám pomáhat.