K čemu básníci?

Svět vymknutý z pantů a zjevně postrádající smysl může citlivější duchy vést k otázce, jak se to právě má nyní s člověkem a světem? Jestliže vědní obory ani filosofie samy o sobě neposkytují uspokojivé odpovědi, zbývá ještě možnost uchýlit se k přehlíženým básníkům, u kterých – jak kdysi trefně poznamenal René Descartes – přeci nalézáme hlubší a daleko lépe vyslovené myšlenky nežli ve spisech filosofů. Vybrané poetické skladby Bohuslava Reynka, Jana Zahradníčka a Vladimíra Holana mohou poskytnout vhled do situace, ve které se nachází současný člověk, jenž odtud pak smí – ovšem jen nechá-li se oslovit – načerpat buď útěchu, povzbuzení, nebo inspiraci. Zazní zde však zapomenutá a již drahnou dobu nepopulární slova jako pokora, vděčnost a smír, kterých je nám, lidem v současné epoše nihilismu, více než zapotřebí. Souzvuk filosofie a básnění tak může přispět k proměně člověk z pracujícího, konzumujícího a hygienického zvířátka v duchovní bytost, kterou zapomněl, že má být.