Knížka pravdy

Knížka pravdy je ve své stručnosti pronikavou obhajobou Eckhartových myšlenek odsouzených papežskou bulou z r. 1329, třebaže jméno slavného dominikána zůstává nevyřčeno. V knize, která byla nazvána „nejobtížnějším textem německé mystiky“, se pod rouškou vizí, obrazných líčení a fiktivních dialogů rozpřádá filosoficky přesný rozbor ústředních Eckhartových témat, jako je rození Božího Syna v duši, zbožštění člověka či jeho sjednocení s Bohem v „základu duše“. Susovy jde především o odlišení těchto koncepcí od údajných heretických nauk „svobodných duchů“; jeho pojednání se tak zároveň stává jedním z nejvýznamnějších dokumentů k dějinám tohoto duchovního směru.
První český překlad je bohatě doplněn poznámkami, doprovází jej rovněž rozsáhlejší studie věnovaná Susovu životu, dílu a jeho hlavním tématům, jakož i rozboru Knížky pravdy.