Ve dvou přednáškových cyklech z třicátých let Karl Jaspers poprvé soustavně představil myšlenku obemykajícího – toho, co zahrnuje všechny horizonty a co se ani ve zkušenosti, ani v myšlení nemůže stát předmětem. Pětice přednášek Rozum a existence z roku 1935 přitom patří k nejdůležitějším textům Karla Jasperse, ba filosofie existence vůbec.
Jaspersovo pojednání o posledním velkém filosofovi antiky, Plótinovi není suchá analýza filologických detailů a historických vlivů; je spíše meditací, která skrze Plótinův systém proniká k živému myšlení.
Jeden z najvýznamnejších filozofov 20 storočia (1883–1969), spoluzakladateľ nemeckej filozofie existencie, v prístupnej a koncentrovanej podobe podáva svoje zásadné názory na povahu ľudského jestvovania vo svete. Hlavnú pozornosť venuje pojmu transcendencie a spôsobom jeho zachytenia vo filozofických, náboženských či vedeckých obrazoch sveta.