Ty dvě snad nemohou být rozdílnější, a přesto je něco spojuje. Kateřina ví, že by po dvaceti letech manželství měla ten plíživý pocit prázdnoty už kvůli dětem ignorovat a nějak tu druhou půlku života doklepat. Nemůže přece riskovat vše kvůli zapovězeným touhám a potřebě cítit, že skutečně žije.
