Životopis věhlasného esejisty Michela de Montaigne je závěrečným dílem Stefana Zweiga, které napsal v posledních týdnech svého života.
Zweigova kniha predstavuje troch priekopníkov psychologických liečebných metód, ktoré z dnešného pohľadu vyzerajú častokrát bizarne. Prvé dve kapitoly venuje dvom dosť excentrickým osobnostiam.
Románová biografie, na které Zweig pracoval více než deset posledních let svého života, měla být jeho magnum opus. Dílo nestačil podle svých představ dokončit, avšak v ucelené podobě ho vydal v roce 1946 Zweigův přítel, spisovatel Richard Friedenthal.
Paměti světoznámého rakouského autora jsou jednou z jeho nejlepších a nejdůležitějších knih, ale i jedním z pramenů pro pochopení novodobé evropské kultury. V knize jsou zachyceny formou očitého svědectví všechny nejdůležitější události novodobé evropské historie, atmosféra jejích měst a setkání s desítkami nejvýznamnějších evropských osobností.
Slávna autobiografia viedenského rodáka zachytáva spoločenské a politické zmeny od konca 19. storočia až po začiatok 40. rokov minulého storočia, keď autor spolu s manželkou spáchal v emigrácii samovraždu.
Stefan Zweig bol jedným z tých spisovateľov, ktorí museli emigrovať a k dobe sa primerane svojim možnostiam vyslovil práve knihou Svedomie proti násiliu alebo Castellio proti Kalvínovi, v ktorej analógiou boja Castellia proti Kalvínovi v šestnástom storočí, v storočí náboženských a fanatických vrážd, horiacich hraníc, honby na kacírov vyslovuje svoje presvedčenie
Stefan Zweig bol nepochybne jedným z najznámejších a najtalentovanejších spisovateľov XX. storočia. Bol humanistom a bojovníkom za zľudštenie človeka a vzťahov medzi ľuďmi. Krátke biografie obsiahnuté v jednom z jeho najslávnejších diel v Hviezdnych hodinách ľudstva sa nesú v duchu humanistického pátosu.
