V roce 1999 se stalo vydání memoárů herečky Vlasty Chramostové (* 17. 11. 1926) událostí. A to nejen literární, ale i společenskou. Jen málokdo z umělecky exponovaných osobností poválečného období dokázal o své minulosti promluvit s takovou mírou otevřenosti, sebekritičnosti a pravdivosti jako ona a zároveň s takovou mírou nadhledu a tolerance k jiným.
Kniha vychází u příležitosti 100. výročí narození slavného plzeňského rodáka Miroslava Horníčka, významného prozaika, dramatika, herce a režiséra. Jde o nové vydání knihy vzpomínek na dětství prožité v rodné Plzni. Předmluvu napsal dlouholetý přítel Miroslava Horníčka a taktéž plzeňský rodák, významný básník a prozaik Miroslav Holub.
I princ Charles, následník britského trůnu, je jenom člověk. Ani jemu se nevyhnuly životní peripetie běžných smrtelníků. Prožíval je stejně jako kdokoliv jiný.
Saxofonista Jan Konopásek (1931) je českou jazzovou legendou, zakladatelskou osobností moderního jazzu v Československu ve druhé polovině 20. století. Osudovým parťákem mu byl vibrafonista Karel Velebný. Spolu zakládali průkopnické formace Studio 5 a S+ H Q.
Autobiografické vyprávění vězně, který prošel od svého zatčení v říjnu 1941 až do osvobození v dubnu 1945 několika nacistickými koncentračními tábory. Kazimierz Tymiński o sobě hovoří jako o mladíkovi plném nerozvážné odvahy.
Dětství, mládí a střední věk jsou úseky života, s nimiž si vesměs spojujeme příjemné vzpomínky. Ale stáří!
Ve válkách v Iráku a Afghánistánu bylo zraněno tisíce vojáků. Pět z nich přežilo amputaci všech čtyř končetin. Toto je jeden z nich. Při obraně své země umírají ročně tisíce vojáků.
Kniha rozhovorov s osobnosťami slovenskej literatúry a umenia, esejí a recenzií výstižne dokresľuje obraz slovenskej kultúry na začiatku 21. storočia, mapuje literárne dianie, nevyhýba sa však ani témam etiky, umenia, či kultúry v širšom kontexte.
První vydání vzájemné korespondence Františka Hrubína a Jana Zahradníčka zahrnuje všechny dostupné dopisy obou básníků (téměř sto korespondenčních jednotek). Pocházejí z období let 1937-1950, poslední tak byl napsán jen půl roku před Zahradníčkovým zatčením a odsouzením ve vykonstruovaném politickém procesu.
Ukrývat Židy bylo za holocaustu smrtelně nebezpečné. Tiše a ukázněně se měli proměnit v popel a dým. I malá židovská holčička Ilonka, která vypráví tento příběh. Prostými slovy a z pohledu dítěte líčí hlad, strach, nemoci, ztrátu důstojnosti, hony na lidi, organizované zabíjení.
Kam utéci, když nepřítel sídlí ve vlastní hlavě?
Po více než dvaceti letech vychází zrevidovaný a rozšířený rozhovor Karla Hvížďaly s knížetem Karlem Schwarzenbergem. Ten vzpomíná na svoje předky či přátele, charakterizuje roli současné šlechty či se zaobírá aktuální politickou i společenskou scénou.
Kniha volně navazuje na autorčinu prvotinu s názvem Hospic – Příběh naplněné naděje. K té napsal výstižnou předmluvu kardinál Miloslav Vlk. Další už bohužel nenapíše, protože zemřel, ale jeho výslovné přání „ve své druhé knize napiš: doprovázela jsem kardinála“ mu zde autorka plní.
Jde o soubor fejetonů, v nichž autor z různých úhlů a dějinných pohledů líčí prolínání osudů lidstva s takovými zdánlivě nezajímavými věcmi, jako jsou některé potraviny, nápoje, koření či drogy.
Ráno se Filip díval na pohádky. „Za chvilku budu zpátky,“ řekla jsem. Vzala jsem si kabelku. Byly mu čtyři. Za tři měsíce mu mělo být pět. „Za chvilku budu zpátky,“ řekla jsem znovu a zamkla za sebou. Vrátila jsem se o dva roky později.
Kniha "Súdnosť" je príbeh. Áno, je to príbeh človeka, je to príbeh práva, je to príbeh spoločnosti v istom okamihu času a rovnako, je to príbeh ľudského ega, ktoré od počiatku civilizovanej histórie kvári dušu človeka, podmaňuje si ho ako mýtická Gorgona, zdanlivo bez možnosti voči nemu bojovať. Ale predsa stačí nastaviť zrkadlo.
Velký herec a skvělý člověk Marián Labuda nás v tomto roce opustil. Prostřednictvím této knihy na něj můžete zavzpomínat a dočíst se o jeho dětství, vážné nemoci, hereckých začátcích i největších filmových a divadelních rolích.
Původně se jmenoval Julien, ale v šesti letech se nechal přejmenovat na Huga. Julien byl diktátor a negativní osoba, Hugo je jiný, lepší. Julien téměř nemluvil, ale ani Hugo nekomunikuje s okolím úplně bez problémů, snaží se proplout, příliš se neangažovat. Přesto se stává terčem šikany a dochází k rozhodnutí porvat se se svou jinakostí.
