Obyvatelia Malebnej krajinky pod Drobnými veľhorami sporadicky miznú. Iní urobia – celkom nečakane – závratné kariéry. Tie dva javy spolu súvisia. Zlo rozožiera krajinu všetkým na očiach, celkom otvorene. Obete sa nebránia, pravdu si nepripúšťajú: to by si predsa mocní nedovolili, ľudia by to predsa nedopustili a im by sa to predsa nemohlo stať.
Tetris. Autor ako dieťa zbožňoval túto hru a rovnako tak do dnešného dňa nemení záľuby. Napísal svoj tretí román Spod striech, na ktorý musel dozrieť a dorásť. Na ktorý musel párkrát vstať z mŕtvych a zase umrieť. Spod striech je príbeh o odkrývaní neviditeľného svetla. Je o bežných ľuďoch, ktorým sa dejú bežné veci len na oko.
„Mámě děkuju za to, že mě porodila, a holkám, že se mnou spaly. Jsem muž, který za sebe děkuje.“ Zapsal si dvacetiletý Jónas do deníku. Teď mu táhne na padesátku, je rozvedený a právě zjistil, že není biologickým otcem své dcery. Muž činu, domácí kutil, který vlastníma rukama spraví cokoli, náhle ztratil chuť do života.
Román uznávaného švédského spisovatele Torgny Lindgrena (1938–2017) z roku 1991 klade otázku, kde leží hranice mezi skutečností a fikcí, co je pravda a co je lež, a zdali je falsifikát opravdu jen podvodnou nápodobou skutečnosti, anebo už jde o samostatnou, novou skutečnost?!
Annie se topí ve smutku už tak dlouho, že zapomněla, co vlastně znamená být šťastný. Všechno se změní, když potká Polly – veselou, plnou dobré nálady a radosti. Polly má ten nejsilnější důvod, proč žít tak, jako by každý den měl být její poslední. Umírá totiž na rakovinu a lékaři jí dávají tři měsíce života.
Amelia Grayová je povoláním restaurátorka opuštěných hřbitovů, ale poslední dobou se její vnímavost vůči nadpřirozeným jevům začíná nečekaně rozvíjet. Zpočátku jen viděla duchy, pak začala provázet mrtvé na onen svět, ale nyní má za úkol pátrat po ztracených duších. Jinak jí totiž mrtví nedají pokoj.
Poznáme to všetci, klasický vývin randenia – kvety, káva, oťukávanie, ďalšie stretnutie, bozk, ďalšia káva, ďalšie a dlhšie zvádzanie, milovanie... The end zoznamovaniu? Nuda!
Vypravěčem románu Mrtvá schránka je mladý muž, který po divokém dospívání vstoupil do cizinecké legie a nyní si obstarává peníze tím, že do pečlivě vybudované sítě schránek posílá z Jižní Ameriky tenoučké obálky s důkladně zabaleným bílým práškem. Mladý muž, který už nic nečeká.
Internetová zoznamka, facebook, či internet samé o sebe sú skvelými komunikačnými nástrojmi. Ich výhody ale zatieňujú prípady ľudí, ktorých dohnali až k šialenstvu. Ľudí, ktorí prišli o svoje životy pre svoju dôverčivosť, alebo len mali smolu, že na "druhom konci" linky natrafili na pomätenú myseľ.
Na podzim roku 1934 se v malém hotýlku Záhoří u Svatojánských proudů ubytuje německý inženýr Rudolf Formis a z vlastnoručně vyrobené tajné vysílačky zahájí pravidelné protinacistické rozhlasové vysílání do své někdejší vlasti. Přímo z nejvyšších kruhů zazní jednoznačný rozkaz – vypátrat a umlčet.
Maja Lunde uchvátila čtenáře z celého světa svým debutovým románem Historie včel. Nyní je zpět s dalším skvostným a strhujícím příběhem, který tentokrát pojednává o vodě, nejdůležitější součástí života na zemi.
V montrealském bistru U Madlenky pracuje půvabná dívka Tania. Víří mezi stoly jako tanečnice a hosté ji mají rádi. Jen ten, do něhož je potají zamilovaná, jako by ji neviděl. Plachý pošťák Bilodo, pohroužený sám do sebe, krouží u baru kaligrafické tahy a skládá japonská haiku. Až jedné bouřlivé noci zasáhne jejich životy událost, která všechno změní.
Blanka je mladá a úspěšná herečka, křehká a silná zároveň, ale její osobní život je samý uzel, bolest a zklamání. Svůj osobní život si úzkostlivě chrání, a tak ani nejbližší kolegové a přítelkyně Zoja netuší, jaké tajemství skrývá. Jediným světýlkem pro ni je dcerka Alenka, která potřebuje hodně péče a lásky.
Šaratčandra Čattopádhjáj (1876-1938) otevřel bengálskému čtenářstvu svět lidí prostých, nevzdělaných a chudých, tuláků, kurtizán a opilců, kteří si navzdory všeobecnému odsouzení a cejchu padlých udrželi vnitřní nevinnost a vznešenost.
Do Medvědína přišlo násilí a jeho obyvatelé musejí ukázat, zač vlastně stojí. Pokračování románu Medvědín líčí měsíce následující po událostech, které otřásly městečkem v lesích na sklonku zimy. Nejlepší kamarádky Maya a Ana tráví léto na odlehlém ostrově a snaží se nechat celý svět za sebou, jenže nic nedopadne tak, jak doufaly.
Jeseň 1972. Vlasy hipíkom stále dorastajú a bigbít je čoraz tvrdší. Okupačná sovietska armáda sa v ČSSR cíti ako doma a súdruh Biľak vystupuje na zasadnutí ÚV KSČ so zásadnou správou. Palestínske komando zavraždí na olympiáde niekoľko športovcov, ľavicoví teroristi Baader a Meinhofová sedia v nemeckom väzení, z Československa je unesené ďalšie lietadlo.
Desiaty Pamukov román je ako matematický vzorec, v ktorom sú niekoľkými symbolmi vyjadrené všetky – často aj protichodné – sily formujúce súčasné Turecko: tradícia a modernosť, náboženstvo a ateizmus, stret generácií, vzťah Východu a Západu, ale aj umenia a reality. Na pustej plošine za malým mestečkom kope majster studniar so svojím učňom studňu.
Půvab a hodnota románu Ztraceni v sebeklamu spočívají především v jeho autenticitě. Max Gronach věrohodně přenáší své čtenáře do Ostravy šedesátých let. Do ocelového srdce republiky, tak cenného pro komunistické vedení, a přesto na hony vzdáleného od všemocné Prahy.
Autor se opět nebojí provokovat a nadhazovat kontroverzní témata originálním způsobem. Tentokrát se pustil do neotřelé teorie o tom, že pro nejlepší možné fungování společnosti je nutné, aby se jednotlivé skupiny obyvatelstva držely pospolu podle své příslušnosti. Ať už jde o bílé, černé nebo homosexuály.
Po vyčerpávající noční směně odjíždí dr. Ejtan Green z Beerševské nemocnice a na opuštěné silnici srazí chodce. S hrůzou zjistí, že zraněný muž je eritrejský migrant bez šance na přežití, a z místa nehody uprchne.