Francesca se se svým mužem, profesionálním diplomatem, ze slunného Nice odstěhovala do Prahy a stala se tak ženou expatriota, což považuje svým způsobem za diagnózu. Krásné, ale ponuré město ji děsí, zdejší řeči nerozumí a navíc záhy zjistí, že si tu její muž našel milenku.
Román se odehrává v 19. století a sleduje osudy lehkomyslného, zhýralého a zchudlého hraběte Arca, jemuž příchod moderní doby sebral jeho nejmilejší hračky - ženy, a nabídl zábavu novou: heroin. Praha před koncem 19. století. Asanační násilí páchané na městě se odráží ve vyvražďování prostitutek v židovském ghettu.
Deník kastelána vyšel před patnácti lety jako prvotina Jana Bittnera. Dnes lze již říct, že skutečné jméno, k němuž se váží také veleúspěšné humoristické knihy Poslední aristokratka (2012) a Aristokratka ve varu (2013), je Evžen Boček (1966).
"Keď sa povie vojna, väčšina z nás si predstaví vojakov, zbrane a straty na životoch. Ale vojna, to sú aj osudy žien, ktoré museli prežiť bez mužov. Žien, na pleciach ktorých ostala starosť o rodinu, jedlo, prežitie. A boli to práve ženy, ktoré po vojne budovali celé mestá a snažili sa dať do poriadku to, čo vojna napáchala.
Lindě je 31 let a podle mínění všech vede dokonalý život: bydlí ve Švýcarsku, v jedné z nejbezpečnějších zemí světa, má skvělé manželství, milujícího manžela, roztomilé a způsobné děti a zaměstnání novinářky, na které si nemůže stěžovat. Rutina a předvídatelnost každodenního života v ní však začínají budit pochybnosti.
The Kill List: a top secret catalogue of names held at the highest level of the US government. On it, those men and women who would threaten the world's security. And at the top of it, The Preacher, a radical Islamic cleric whose sermons inspire his followers to kill high profile Western targets in the name of God.
Hořce komická existenciální satira Finanční životy básníků vychází z jednoduché úvodní situace: Co se stane, když se druhořadý novinář Matthew Prior rozhodne splnit si svůj americký sen, odejít ze zaměstnání a vsadit vše na jedinou donkichotskou kartu – webovou stránku věnovanou finančnímu zpravodajství psanému ve verších?
Drama rodiny žijící osaměle na malém ostrově ihned zaujme čtenáře archetypální silou vyprávění o lidech zápasících s drsnou přírodou. Hlavní hrdinkou románu, opírajícího se o skutečný příběh, je Ingrid, dcera rybáře Hanse Barr?ye. Hans se svou ženou Marií, sestrou, stárnoucím otcem Martinem a malou Ingrid jsou zpočátku jedinými obyvateli ostrůvku Barr?
Osamělá Roberta pracuje v knihkupectví Old and New a ráda sbírá všemožné poklady minulosti ukryté ve starých svazcích – fotografie, dopisy, pohlednice. Když jí otec jednou věnuje starý kufr, jenž svého času patříval její babičce, objeví v něm prazvláštní dopis z druhé světové války.
Nathan Zuckerman se vydává v polovině 70. let minulého století do Prahy, aby pátral po rukopisu umučeného židovského autora. V národě devastovaném totalitním komunismem a sovětskou okupací pozná spisovatele, jejichž dílům byla přisouzena existující mocí taková závažnost, že je bylo nutné zakázat.
Autorovo „venkovské retro“ z časů prvních lásek, vinylů a videoher v maringotkách, kdy se všechno zdálo daleko větší, je především subtilním a působivým portrétem dospívání, na jehož prožitku nic nezmění ani válka o Falklandy.
Wolfgang Hilbig (1941–2007) byl původně východoněmecký spisovatel, který však v roce 1985 odešel do západního Německa. Tato dvojí zkušenost se do značné míry odrazila v jeho románu Provizorium (Das provisorium, 2000). Hrdinou této expresivní, silně subjektivně laděné prózy je východoněmecký spisovatel C., který dostal dlouhodobé vízum do SRN.
Čtyři kvartety jsou básnickou meditací o bytí v čase, mnohoznačnou, rafinovaně vystavěnou kompozicí, která patří k vrcholům světové poezie.
Září 1989. V Polsku, Maďarsku pukají ledy, desetitisíce východních Němců prchají ze země, z perestrojkového Sovětského svazu přichází jedna nepředstavitelná zpráva za druhou, vše je v pohybu – jen v Československu se jako by nic neděje. Dva měsíce před listopadem 89 se mladá žena, studentka FAMU, rozhoduje k riskantnímu a osudovému kroku. Zůstává v Paříži!
Blanka má srdeční vadu a žije samotářsky. V novém bydlišti pak prožívá svou první velkou lásku. Záhy se dočká zklamání a nevěří, že je schopna se znovu zamilovat. Ale protože sama nechce žít, vdává se za Arnošta, muže necitlivého, poněkud arogantního. Touží po dítěti, ale místo toho neshody v manželství vrcholí.
Asfaltoví andělé, druhý román Johanny Holmströmové, vypráví o síle patriarchátu, o kulturních propastech a o spletitých cestách mezi identitami. Samira a její kamarádky mají strach jenom ze dvou věcí: že se z nich stanou asfaltoví andělé a že se budou muset vdát proti své vůli. Samira nechce ani jedno, a tak se rozhodne uprchnout z domova.
Po vydání Hněvu a hrdosti (prvního dílu trilogie, reflektujícího události 11. září 2001) autorka ještě naléhavěji apeluje na občany západního světa, jenž podle ní prochází krizí, která mu může být osudnou. Situaci vnímá ještě kritičtěji – tentokrát nestačí nalézt jen ztracené zaujetí, je nutno zapojit čistý Rozum.
Nevinnou lží začíná příběh několika dnů, během nichž introvertní Lorenzo, čtrnáctiletý „chlapec z dobré rodiny“ hodlá v utajení strávit zimní prázdniny ve vybavené sklepní místnosti domu, místo na lyžích se spolužáky, jak namluvil matce.
"Tyto příběhy jsou všechny pravdivé, ale někde jinde." Zní to jako banální zápletka: mladý muž, který se chce stát spisovatelem, pokukuje nejen po úspěchu svého literárně zdatnějšího kamaráda Juliana, ale i po jeho okouzlující přítelkyni Evelyn.
Novelu o čtyřech laskavých andělech, kteří v úterý 5. září 2006 vstoupí do života (i smrti) několika lidí z pražských Nuslí, jsem před sedmi lety napsal jako parafrázi aforismu, jenž se mi vždycky moc líbil: V boha nevěřím, ale chybí mi. Existují andělé? Žijí mezi námi? Pomáhají nám?