Spolu se svým mužem přišla vybudovat utopický svět uprostřed čisté přírody. Helena, aspirující lékařka a také manželka ředitele fabriky na umělá vlákna, brzy porodí a její rodinu čeká růžová budoucnost v moderním městě, které vyrůstá v podhůří slovenských Tater.
Jaro nepřišlo a v červnu je pořád ještě zima. A stejně jako stresující události reálného světa v posledních pár letech i v téhle novele nastalý problém hýbe společností, ničí vztahy a dává vzniknout novým. Vytahuje na pódia na náměstích nové lídry, kteří se upsali temnější straně, a tvoří z obyčejných lidí hrdiny.
Jmenuje se Tereza a cítí se jako liči. Na povrchu docela exotická skořápka, uvnitř je ale bílý jako právě nastrouhaný kokos. Narodila se v Česku jako míšenka a vyrostla v bílé rodině. Dlouho netušila, kde se tady, uprostřed Evropy, vlastně vzala, a jednoho dne si řekla, že do toho šlápne. No, spíš do toho skočila rovnýma nohama a zabořila se až po kolena.
Dnes již kultovní dílo americké spisovatelky zařadily The New York Times mezi nejlepší memoáry za posledních padesát let. Nesentimentální, dojemné a vtipné vyprávění o apokalyptickém dětství získalo řadu literárních ocenění. Autorka láskyplně reflektuje bouřlivý život s alkoholickými rodiči a starší sestrou.
Slibovali jim půdu, a dostali jen dřinu. Volyňští Čechové, kteří na konci devatenáctého století přesídlili do carského Ruska, na území dnešní Ukrajiny, dřou tvrdě od úsvitu do soumraku, aby se uživili, žení a vdávají se z povinnosti a umírají mladí.
Leonardo Padura (1955) je jedným z najprekladanejších kubánskych spisovateľov novej generácie. Román Ako prach vo vetre je kronikou spoločensko-politickej situácie na Kube od druhej polovice minulého storočia po súčasnosť. Adela je dcéra imigrantov, Američanka prvej generácie.
Kniha pro kohokoliv, kdo nevěrou prošel či jí prochází, nebo kdo se s ní setkal ve své blízkosti. (Čili vlastně pro každého. Ale pššššt!
Sarajevo, 1992 – Aďka s Mirou a mamou sa po dlhej a náročnej ceste konečne dostávajú do Sarajeva, kam utiekli pred vojnou. Tam však zisťujú, že mesto sa stalo priamym centrom bojov, bombardovania a ostreľovania. Keďže nemajú žiadne doklady, sú tam uväznené. Budú musieť využiť všetky možné legálne, ale aj nelegálne spôsoby, aby sa odtiaľ dostali a prežili.
Je zvláštne, ako rýchlo a jednoducho sa dokáže ľudský život otočiť o stoosemdesiat stupňov. Stačí na to aj celkom obyčajný letný deň, keď rozpálené slnko ponára neveľké mestečko do teplého svetla. Vždy usmiata Magdaléna sa počas neho poneviera po blšom trhu, kde ponúkajú tovar od výmyslu sveta.
Lenka se seznámí s charismatickým gentlemanem Andrejem. Její kamarádka Alice má z jejího nového přítele špatný dojem. Jako prokurátorka pracuje na případu, ve kterém je Andrej hlavním podezřelým. Snaží se Lence naznačit, že její přítel je zapletený do zločinu, ale ona jejím obviněním nevěří.
VŠICHNI MÁME SVOU TŘINÁCTOU KOMNATU… Učitelka Soňa a psycholog Ivan. Oba si s sebou nesou bolestivá zklamání z minulosti a svá srdce uzavřeli před láskou. Když se však jednoho dne neplánovaně setkají, přeskočí mezi nimi nečekaná jiskra, které se ani jeden z nich nebrání. Nad jejich vztahem se ale od začátku vznáší stín závisti a intrik.
MODRÁ ORCHIDEJ je kniha, jež vypráví šokující příběh malé dívky jménem Larisa, který nám ukazuje, že většina násilníků neubližuje pouze fyzicky. Tito lidé si hrají s naší psychikou a snaží se v nás vyvolat co největší strach a tím nás odzbrojit. Důležité je najít sílu tento strach překonat.
Spojení hluboké venkovské moudrosti, která už vymírá, a obrazů z ukrajinských dějin viděných zdola. Román od autora s ukrajinskými i českými kořeny zachycuje tříštivý, mihotavý a nejednoznačný obraz ukrajinské provincie, konkrétně regionu Polesí, ve vzpomínkách staré ženy.
„V tomhle světě neexistují výjimky. Slepci, mrzáci, kněží, štětky, teplouši, copak o nějakých víš? Už jsi snad slyšel o tom, že by v naší krásné vlasti někdo neměl nohy, neviděl, věřil v boha nebo jsi snad někdy viděl vdovu, sirotka, buzeranta?
Knut je spisovateľ v stredných rokoch, ktorý sa márne snaží zopakovať veľký úspech spred mnohých rokov. Svojím posledným literárnym pokusom chcel vyvrátiť obvinenia literárnych kritikov, že píše iba o privilegovanej bielej strednej vrstve, redaktora však rukopis neoslovil a dielo nikdy neuzrelo svetlo sveta.
Micheál Burns žije sám v domku poblíž strmých útesů na ostrohu Kerry Head, kde vyrostl. To idylické místo nad zátokou na malebném pobřeží irského jihozápadu má svou temnou stránku: útesy odedávna lákaly sebevrahy.
Třicátnice Klára se rozhodne, že musí se svým jednotvárným životem něco udělat. Chce se vymanit ze zajetých kolejí vyznačených zastávkami „studium – práce – nájem“ a konečně začít se psaním. A tak se sbalí a odstěhuje se do ciziny, do přístavního města. Zabydlí se v ulici, která má lepší časy dávno za sebou.
