"Když svět, jak ho znáte, skončí, když zmizí vše, co jste kdy milovali, kde najdete sílu žít dál? Když si v novém světě, v němž jste se ocitli, připadáte stejně odříznutí jako v tom starém, když máte srdce rozseknuté vedví a nejistou budoucnost, kde najdete naději v lepší zítřky?
Lyra Brazierová, nejnovější obyvatelka Burning Cove, je znepokojená, když její šéfová zničehonic zmizí. Lyra tuší, že se Raině Kirkové něco muselo stát, a vypátrá, že byla naposledy spatřena v jistém exkluzivním hotelu a lázních. Lyře chybí zkušenosti v investigativní branži, které ovšem vynahrazuje intuicí a instinktem.
Po náhlé smrti své matky a několik týdnů před vydáním druhého alba se Greta Jamesová na pódiu zhroutí. Gretina kariéra se náhle ocitne v ohrožení. O několik měsíců později Greta souhlasí, že bude otci dělat společnost na plavbě po Aljašce, kterou si její rodiče koupili na oslavu čtyřicátého výročí.
Když se vám ve vteřině zhroutí celý svět, co musíte udělat pro to, abyste se dokázali znovu postavit na nohy a našli ztracenou chuť do života?
Pro Rakúsovo prozaické dílo je charakteristické napětí mezi protiklady osudově tragického a komického až anekdotického, mezi vážností a odlehčeností, tedy mezi krajními polohami výkladu světa i subjektu v něm. Je autorem diskrétním, indirektním, autobiografická východiska jeho próz lze konstruovat pouze se značným rizikem nadinterpretace.
Knihou Barvy současnosti navazuje Stanislav Struhar nejen na povídky Barvy minulosti, ale zároveň i na dílo Barvy budoucnosti, jež bylo oceněno Knižní prémií města Vídně a přináší další prózy plné poetické empatie a intelektuální vášně.
Alex se začíná hroutit kariéra fotografky, trpí nespavostí, rozpadá se jí manželství a postupně propadá apatii – do chvíle, kdy během své práce narazí na tajemné sochařské dílo z období rokoka. Jaká je další ze ztracených generací a kam až může zajít posedlost sochařským dílem?
To, že napsat dobrou povídku je možná snazší než vytvořit román, je pouhá fikce. Zajisté, povídka je kratší, ale tím více záleží na jejím námětu i zpracování. Autor si neklade žádná omezení týkající se popisované reality. Absolutno chápe filosofie jako věčný, nadprostorový a nadčasový prazáklad věcí, praví Wikipedie.
V souboru tří dojemných příběhů autor vykresluje paralely i kontrasty mezi náboženskými systémy (křesťanstvím, judaismem, islámem) a dokazuje, že vždy by měla rozhodovat v první řadě lidskost. Obsahuje povídky Oskar a růžová paní, Noemovo dítě, Pan Ibrahim a květy Koránu.
V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi.
Anne Morrow Lindberghová (1906–2001), matka početné rodiny, uznávaná spisovatelka a – podobně jako její slavnější manžel – pilotka, si dovolila na pár týdnů uniknout ze své každodenní reality a o samotě pobýt na floridském ostrově Captiva. Získala tak nadhled k sepsání úvah, které jsou dnes snad ještě aktuálnější než v době svého vzniku.
Čtyřiadvacetiletá Kamila není modelka, nemá závratnou kariéru ani žádné zvláštní nadání, jediné, co je na ní výjimečné, jsou její nádherné vlasy. Těší se na svatbu se svým přítelem Erikem, ale místo ní přijde studená sprcha v podobě rozchodu. Těsně před Štědrým dnem se tak ocitne bez práce, bytu i bez přítele.
Kamila se vdala mladá, za svoji první lásku. Antonín je hodný, ale neprůbojný. Zatímco ona vystudovala práva, on po maturitě na zdravotnické škole začal pracovat jako ošetřovatel v domově pro seniory. Kamila se žene za kariérou a její manžel jí najednou není dost dobrý. Když se potká s šarmantním kolegou Davidem, je jím zcela okouzlena.
Dora byla už jako dívka nesmělá, nevěřila, že by se někomu mohla líbit. V tom ji utvrzovala i její panovačná matka. Když se všechny její kamarádky vrhaly vstříc milostným dobrodružstvím, Dora se pilně učila a chystala se na studium pedagogiky. Později se také zamilovala, ale tajně: objektem jejího zájmu se stal Oldřich, velmi pohledný profesor literatury.
Po smrti Patricie pociťuje Emma, že cesta ze smutku není rovná dlážděná ulička, ale klikatá serpentýna, kde za každou zatáčkou číhají nové obavy. Rozhodne se skončit ve své práci a začne se naplno věnovat tomu, co miluje. Psaní. Je to ale ten správný krok?
„Co jiného je život než sérií okamžiků, které znamenají věčnost?
Dětství, roky dospívání i většinu dospělého života jsem prožil v Brně. A i když už nějakých šestnáct let bydlím v Praze, zůstalo Brno v mém srdci a ke každému místu, které tam znám a kde jsem něco zažil a měl známé, se váže nějaká historka, zážitek, sen… Všechno se mi vrylo tak hluboko do paměti, že to snad ani nejde vymazat.
