Máraiova nejúspěšnější novela Svíce dohořívají zaujme především mistrnými monology, v nichž se hlavní postavy svěřují se svým životním příběhem, ale nikdy plně nepochopí samy sebe ani svůj jedinečný osud.
Po dvadsiatich rokoch mlčania prichádza do Esterinho domu na návštevu Lajos, rojko, ľahtikár, hochštapler, no napriek tomu – jediná láska jej života. Raz ich spojil cit, potom sa Lajos neočakávane oženil s Esterinou sestrou, po jej smrti prerušil kontakty s rodinou. Teraz sa vracia, no nikto si nie je istý, aký je dôvod tohto návratu.
Voľne spracovaný príbeh známy z Pamätí Giacoma Casanovu – dobrodružstvo, aké čakalo na vychýreného zvodcu po úteku z olovených komôr benátskych. V tomto príbehu sa autor pokúša nahliadnuť do vnútorných pochodov presláveného milovníka, ktorý postupom rokov ako bezzubý lev stojí zoči-voči otázke zmyslu lásky v živote človeka.
V roku 1598, keď je svätá inkvizícia považovaná za bežnú súčasť života, vydáva sa istý španielsky karmelitán – sám aktívny inkvizítor – s viacerými spolupútnikmi do Ríma, aby na vlastné oči videl toho Jediného, kto má právo „zväzovať“ a „rozväzovať“. Okrem toho má tajné poslanie: preskúmať metódy talianskych dominikánov.
Při zběžném pohledu by se zdálo, že Sándor Márai v románu Judita rozehrává konvenční manželský trojúhelník. Když se ale začteme, ukáže se, že v tomto příběhu nejde o klasickou nevěru ani o žádnou třetí, neviditelnou a osudovou postavu v pozadí. Ze svědectví o manželském životě a vzájemném vztahu protagonistů vyplývá jiné, mnohem hlubší drama.
Spisovatel Sándor Márai se deníkovým zápiskům věnoval po celou druhou polovinu svého života. V prvním svazku Deníků, vydaném poprvé už roku 1946, zachytil autor atmosféru válečných let 1943–1944; své názory a myšlenky vztahující se na tehdejší dění vyslovuje s nemilosrdnou upřímností.
