Čtyři rozsáhlejší povídky Vlasty Pittnerové popisují nelehký život žen na vsi, který ostatně není nijak snadný ani dnes. Autorka ukazuje lehkomyslnost u jedněch i touhu po vyšší duchovní úrovni u druhých.
Smutné i humorné příběhy skrývají často trpké stáří vesničanek, zvláště, pokud jim neslouží zdraví a nemohou se samy o sebe starat. A pokud nemají hodné děti nebo jak se říká z božího dopuštění musí chodit po vsích žebrotou. Mohou skončit život za nepříznivého drsného vysočinského počasí tragicky a bez lidské pomoci.
Příběhy z měšťanského prostředí a z prostředí panských úředníků mají název, který může být, a také často je chápán spíše posměšně. Ženy obchodníků, živnostníků a úředníků si hrály podle svých představ na cosi lepšího. Vzorem byla pochopitelně šlechta nebo alespoň vysocí státní úředníci. Chování i oblečení muselo být „nóbl“.
Osudy lásky Štěpána Šlapánka a jeho ženy Bětušky Tondlové popisuje oblíbená spisovatelka ze „Žďárských hor“. Příběh však není jen venkovskou idylou. Nepíše se v něm jen o dobrém otci, laskavé matce a věrné staré Rozáře. Idyla se totiž mění v drama, ve kterém pes Tygr dovede Bětuščina otce bránit proti lupiči vrahu. Tím je ovšem její muž Štěpán...
Do pozapomenutých osudů šlechty a zámeckého úřednictva dává spisovatelka Vlasta Pittnerová nahlédnout tentokrát v příbězích čerpaných v ovzduší zámků..
Ve svých povídkách líčí oblíbená spisovatelka ze Žďárských hor životní osudy vesnických lidí, kteří sice těžce pracovali, ale svým úsměvem nikoho nezarmoutili. Kde jiní plakali s trpícími, snažili se potěšit nadějí na lepší časy. Ano, naši předkové si uměli pomáhat a sváry zaháněli vlídností a zbožností.
Život na zámku nemusí být vždy selankou, i tady žijí mladé dívky toužící po lásce a bránící se vůli rodičů, matky-hraběnky, které prožívají trpký osud společně se svými dětmi, vdovy po úřednících, jež se snaží sňatky zaopatřit své dcery.
Povídky z okolí Žďáru nad Sázavou, kde autorka prožila ve druhé polovině 19. století řadu těžkých let, jsou podloženy jejími osobními zážitky a zkušenostmi. Vypravuje o bídném životě nejchudších na venkově.
Příběhy venkovanů odehrávající se ve „žďárských horách“ ve druhé polovině 19.
Tato kniha shrnuje některé povídky z moravské strany „Žďárských hor“. Venkovský život v této drsné části Českomoravské vrchoviny nebyl nikdy jednoduchý a jednoduchý není ani dnes. Tentokrát však nejde pouze o příběhy ze života sedláků, chalupníků a obecních chudých.
V této knize představí Vlasta Pittnerová pět povídek. Zavede čtenáře do doby minulé a vylíčí atmosféru tehdejší doby na venkově. Seznámí je s osudy Matěje, syna kováře, a dalšími postavami.
Pět povídek z vesnického prostředí, v nichž si autorka všímá především osudů mladých vesnických žen, které se často podrobují rodičovské vůli, a dostávají se tím do svazků plných ústrků a trápení. Jejich morální síla jim ale dokáže vrátit smysl života.
Povídky, shrnuté do této knihy, vykreslují, jak je tomu u Vlasty Pittnerové obvyklé, drobné radosti ale především strasti chudého venkova ve "žďárských horách". Zdaleka ne všechny životní příběhy a peripetie končí dobře, ostatně tak, jak je tomu i v životě.
Více než sto let staré povídky, otiskované kdysi v časopisu Lada a shromážděné v této knize, svědčí nejen o láskách, starostech a bolestech našich předků. Jsou také dokladem, že láska k přírodě může být i předznamenáním lásky k lidem, zdrojem pozitivního vztahu ke světu.
Další z půvabných venkovských románů Vlasty Pittnerové o tom, co přineslo spojení dvou rodin jejím jednotlivým členům.
Příběhy ze života lidí zámožných i chudých, vesničanů z Vysočiny i lidí z Prahy, které Vlasta Pittnerová psala pod pseudonymem Vladimír Štěpánek, přináší výbor Návrat.
Obraz ze života lidu ve žďárských horách Tonička a Kadla, dvě starší sestry, vyrůstají na statku se svou mladší sestrou Františkou. Navzdory očekávání nejstarší Toničky bylo rozhodnuto, že statek dostane Františka. Ta prožívá období dospívání a čeká na toho pravého.
Spokojenost a rodinné štěstí přeruší náhlá matčina smrt, kterou nejhůře prožívá dvanáctiletá dcerka, živé a nezvládnutelné dítě. Nakonec dívka zůstává na statku s otcem, po jeho smrti spravuje sama celé hospodářství, nikdy se neprovdá a chová se stále podle svých představ navzdory všem konvencím.
V jedné kupecké rodině vážně onemocní třináctiletá dcerka Rézinka. Její matka se snaží o dcerku láskyplně pečovat a obrací se s prosbami k bohu, aby jim dítě zachoval. Svoji pozornost soustřeďuje pouze k nemocné, všechny ostatní členy rodiny zanedbává. Když se Rézinka konečně uzdraví, matka se jí snaží přehnaně život ulehčovat.
Povídky Vlasty Pittnerové přinášejí vždy poutavé líčení osudů obyčejných lidí, kteří zápasí se životem podle toho, v jakém prostředí byli vychováni. Hrdinové příběhů hledají sílu smířit se s osudem, který změnit nedovedou, přesto ale neúnavně zápasí o trochu lásky a kousek prchavého štěstí.
