Uvařil jsem kávu paní V. a pro sebe, s radostí jsem shledával, že se přestává třást a že se jí začíná vracet barva do ducatých tváří. Úměrně tomu však naopak vzrůstal můj neklid. Ze začátku jsem si byl skoro jistý, že tady v bytě nic závadného nemám, postupem doby ale vzrůstaly mé pochybnosti.
"Ano, pane, to jsem," řekl vrátný. Vytáhl z kapsičky velké cibule, chvíli studoval jejich ciferník a pak je zasunul zpátky. Když se znovu podíval na Tvrze, vyzařovalo z jeho očí chladné pohrdání. "Díve jste měl pocit okovů na nohou, záplavu povinností, schůzky, opravy automobilu, manželku, milenku, práci, přednášky, bylo toho jaksi příliš mnoho, co jste musel.