O touze po nemožném

Předkládaná kniha je souborem
anamnéz, nasbíraných za 25 let
autorovy praxe, které podává jako
krátké povídky, ale pravdivé a
dojemné způsobem, jakým to
beletrie nedokáže. Autor se v nich
nesnaží ukázat nějaký systém
nebo metodu, nechává každý
případ mluvit sám za sebe.
V těchto intimních portrétech
skutečných osob se čtenář setká
s homosexuálním profesorem,
který si uvědomil svou orientaci
až ve svých sedmdesáti letech,
s nepořádnou dívkou, která se
počůrává do postele ve
svém příliš pořádném domově,
s autorovým otcem, který odmítá
poznat místo svého dětství, odkud
rodinu vyhnali nacisté. Tím, že
Grosz převádí životní příběhy
svých pacientů do povídek s
(aspoň částečným) rozřešením,
čtenáři umožňuje vidět, jak
psychoanalytický přístup může
pomoct lidem se – aspoň trochu –
změnit anebo přijmout věci, které
nemohou změnit.