Sešity 17. Slunce zapadá už ráno

Romové na území dnešní České republiky se prostřednictvím psaného slova vyjadřují zhruba od konce 60. let 20. století. Počátky jejich písemnictví byly motivované snahou prokázat svou rovnocennost s okolní společností a charakterizovala je obrozenská témata formující společnou paměť a vědomí romské pospolitosti. V dnešní zralejší fázi už se autoři začínají věnovat látce obecnější, s jakou se mohou identifi kovat nejen romští čtenáři. Sbírka prozaických textů Ireny Eliášové, Jany Hejkrlíkové, Ivety Kokyové a Evy Danišové ztělesňuje tento nový trend a současně je ve dvou ohledech výjimečná. Především v ní promlouvají pouze Romky, které jsou vůči své komunitě výrazně kritičtější než jejich protějšky a refl ektují pro muže neobvyklá témata, jako je mateřství, partnerství a erotika, byť stále pojímaná prudérně a žánrově. Leitmotivem většiny textů je nerovnoprávné postavení žen v patriarchální romské společnosti.
Svým řazením navíc texty vytvářejí unikátní historickou i tematickou perspektivu. Novela Ireny Eliášové je situována do slovenské romské osady v 50. letech; autobiografi cké vyprávění Jany Hejkrlíkové se odehrává v 60. letech v západních Čechách v soudržné komunitě romských přistěhovalců ze Slovenska; střepy rodinného života v povídkovém cyklu Ivety Kokyové ze 70. let už vypovídají o traumatu vykořeněnosti a novela Evy Danišové, svou datací zcela současná, už nemá žádné přiznané romské hrdiny a dotýká se univerzálního tématu stárnutí a osamění žen. Tvorbu Ireny Eliášové a Ivety Kokyové přinášíme v dvojjazyčném česko-romském provedení. Úměrně k tomu, jak romština coby primární komunikační kód mezi českými Romy ustupuje, narůstá její prestiž v tomto literárním poli. Obě autorky se k ní přiklonily pod vlivem starších autorů, kteří romské literatuře odvážně klestili cestu.