Claudio Magris se zde vrací k tématu, jež je mu blízké a o němž psal už v románu Poslepu, k sochám z lodních přídí, hledícím před sebe na moře vstříc osudu a odvracejícím působení zlých sil. Kniha, která strhujícím způsobem líčí dějiny těchto figur a je doplněna i bohatým obrazovým materiálem, však není jen historií muzeálních kousků.
Soubor pěti povídek s tématem stáří a plynoucího času, s nímž se musí jednotliví protagonisté vyrovnat.
Autor Claudio Magris v románu Poslepu představuje jakýsi druh cestopisu v čase, po různých místech a okrajových historických událostech, především však stejně jako Dunaj a Mikrokosmy znamená pouť za hledáním identity.
Dunaj má mnoho jmen, než se po 2850 kilometrech vlije do Černého moře: Donau, Dunaj, Duna, Dunar, Dunai. Kdo chce literárně zachytit proměnlivost oblastí, kterými řeka protéká, musí objevit nový literární žánr. Jedině tak se mohou prolnout dějiny a příběhy, pestrost krajů, zemí, lidí a jazyků.