Když Siervu Maríi pokousal v den jejích dvanáctých narozenin pes nakažený vzteklinou, a ona přežila, byla označena za posedlou. Církev zná jediný prostředek proti všem představitelným nemocem: vyhánění ďábla neboli exorcismus.
Známá novela vyšla poprvé časopisecky roku 1958 a knižně o tři roky později. Místem děje navazuje na Všechnu špínu světa, objevuje se tu však odlišná perspektiva vypravěče: zatímco v předešlém díle je fiktivní svět Maconda popisován zvnitřku, v Plukovníkovi je líčen zvnějšku, jakoby objektivním vypravěčem.
Příběh novely, umístěné do kolumbijského města na karibském pobřeží, vypráví či spíše sepisuje jako "pamět" v poněkud starobylém smyslu slova její protagonista: starý mládenec, celoživotní hudební kritik a nedělní fejetonista místních novin, "učenec", jak je místními lidmi nazýván, který celý život pěstoval pouze účelové erotické vztahy.
Niekoľko hodín po svadobnom obrade vráti Bayardo San Román svoju nevestu jej rodičom, lebo Angela už nie je panna. Rodina ju prinúti, aby prezradila meno svojho milenca, a jej bratia sa zaprisahajú, že Santiaga Nasara za potupenie sestry zabijú. To, čo sa má stať, priam visí vo vzduchu.
Soubor osmi povídek přináší texty známé i povídky publikované česky poprvé. Titulní povídka vypráví o Velké matce, jež byla "jedinou a svrchovanou panovnicí Království macondského" a která určovala chod věcí veřejných i soukromých.
Tentokrát nejde o magický realismus slavného autora, ale o reportáž: tento žánr ovšem García Márquez považuje za stejně důležitý jako své romány.