Je to jen svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každým okamžikem do útoku?
„Keď sa Jim Sams, šikovný, no rozhodne nie veľmi inteligentný tvor, prebudil z nepokojných snov, zistil, že sa premenil na akúsi gigantickú obludu." Najnovšie dielo Iana McEwana sa začína odkazom na Kafkovu Premenu a autor v ňom rozvíja krátky satirický príbeh o tom, ako ľahko človek poblúdi vo svete politiky, keď podľahne čaru svojho „poslania".
Velká Británie prohrála válku o Falklandy a Alan Turing se věnuje vývoji umělé inteligence… To je alternativní historie 80. let minulého století z pera jednoho z nejvýznamnějších anglických prozaiků. Důležitým tématem knihy je však také láska – respektive otázka, jak se vyrovnáme se skutečností, že umělá inteligence patrně nebude umět lhát.
„Když se Jim Sams – chytrý, ale v žádném případě nějak zvlášť důmyslný tvor – jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakousi nestvůrnou obludu…“ Odkazem na Kafkovu Proměnu rozehrává anglický prozaik krátký příběh o tom, jak snadno může svět politiky zbloudit, podlehne-li okouzlení vlastním „posláním“, snaze
Soubor povídek První láska, poslední pomazání je vůbec první autorovou publikovanou knihou. Dílo, za něž McEwan roku 1976 obdržel cenu Somerseta Maughama, se lyrickým způsobem vypořádává s řadou tabuizovaných témat, jakými jsou kupříkladu sexuální zneužívání či incest, a ukazuje svět v jeho často kruté a tragické podobě.
Fiona pracuje jako soudkyně Nejvyššího soudu a při svém mimořádném pracovním vytížení vnímá manželův zálet s mladší ženou, na který mu přijde, sice bolestně, ale zároveň na nějaká hluboká řešení prostě nezbývá čas.