Tak by se dal stručně charakterizovat sevřený povídkový soubor, který vznikal od půlky března do začátku června 2020. Koronavirus a karanténa ale nejsou v žádném případě prvoplánovými tématy textů. Povídky ukazují současného člověka v situaci, kterou dosud nepoznal a která jej nutí bilancovat a odhalit, co doposud skrýval i sám před sebou.
Povídkový soubor O lovcích a venuších vznikal v letech 2008 -2013. Většina povídek se zaměřuje na věčný střet mužského a ženského chápání a vnímání světa, ve kterém je třecí plochou lidská slabost, zbabělost a neochota přiznat, že alkohol problémy neřeší, nýbrž je oddaluje a zároveň prohlubuje.
Čtyři muži pod jednou střechou. Bez rodiny, bez partnerky, zaměstnání, bez vyhlídky. Nad vodou je drží právě ta střecha nad hlavou a také pouto, které mezi nimi vzniklo. Autor (ich forma) lehce načrtává osudy svých dočasných souputníků a sám prožívá únorový čas jako krizové období, které musí pominout.
