Malostranská rotunda svatého Václava v Praze

Předkládaná monografie je výsledkem snahy využít a zhodnotit pramenný materiál získaný terénním záchranným archeologickým výzkumem jedinečné památky v letech 2004 a 2005. Díky projektu financovaného z norských fondů v letech 2015 a 2016 byla terénní dokumentace zpracována do podoby nálezové zprávy, která se stala východiskem pro vyhodnocení, zapojení archeologických informací do prostorových i časových souvislostí a rozpracování do podoby historické knihy.

První část knihy, zabývající se románskou rotundou a jejími nástupci, je členěna do tří oddílů. První je věnován vzhledu, stavbě, osudu, zániku, dochovanému torzu i okolí rotundy. Druhý se zabývá drobnou částí původní románské podlahy z keramických reliéfních dlaždic vyšehradského typu, jejímu datování, analogiím, definici a technologii výroby dlaždic. Geometrické znalosti tehdejšího architekta uplatněné při stavbě jsou náplní oddílu třetího. Objev, že tvary zvířecích reliéfů na dlaždicích byly geometricky komponovány, vedl k odkrytí dosud neznámého geometrického postupu metody GeDeKS. Díky unikátnímu dochování skladby dlaždic z 11. století na podlaze v poloze in situ bylo rozpoznáno komplexní geometrické pojetí stavby i jejích detailů rozměrů půdorysu stavby, rozmístění dochovaných architektonických prvků až po velikost dlaždice vesměs spolu propojených a navazujících na sebe v podobě komplexního architektonicko-uměleckého díla. Úsilí nalézt kulturní okruh, z něhož mohl pocházet tvůrce rotundy i dlažby, přineslo jisté náznaky, kam směřovat pozornost.

Druhá část knihy se zabývá analýzou stratifikace zkoumané pod podlahou rotundy, souvrstvím vzniklým před polovinou 11. století. Jeho svrchní partie byla navršena v souvislosti s výstavbou dvou kamenných staveb předcházejících stavbě rotundy, dle jejich charakteristiky interpretovaných jako dvě následné kostelní budovy. Starší z nich kostel 1 se dotýká doby života a martyria sv. Václava. Násypy pro oba kostely zakonzervovaly blok terénů na bázi stratifikace, vysoký cca 30 cm, se stopami událostí od počátku 9. do poloviny 10. století. Analýza souvrství i nálezů obsažených v jednotlivých vrstvách přinesla zcela nové poznatky k charakteru místa i sociálnímu statutu jeho uživatelů. Cílem snahy publikovat maximum nálezů je poskytnout srovnávací materiál v jemně strukturované stratigrafické sekvenci.

Svými kapitolami či průběžnými vstupy přispěli k rozšíření poznání kolegové z oborů, které jsou mimo naši specializaci. Ať se jedná o opracování kamene (M. Cihla), technologii výroby dlaždic a jejich glazury (J. Zavřel, A. Kloužková), astronomické souvislosti (P. Hadrava), malovanou omítku z doby okolo roku 1000 (M. Slížková a kol.), analýzu zvířecích kostí a její sociotopografické vyhodnocení (O. Trojánková) či těžbu železné rudy na pražském levobřeží (J. Zavřel s kolegy). Kapitola N. Profantové o několika chronologicky a kulturně citlivých kovových předmětech z 9. a 10. století propojuje zdejší místo, na němž později vyrostla románská rotunda, s elitními lokalitami v Čechách i Evropě.

Text je bohatě doplněn analytickými plány ve formě profilů i půdorysů, kresbami a fotografiemi nalezených předmětů, mapkami postihujícími vývoj tehdejšího města a fotografiemi z doby exkavace.