Dějiny v exekuci

Za hlavní impulz k této knize lze považovat střety mezi „antikomunisty“ a „revizionisty“, především jeho poslední, nejsilněji amplifikované dějství v létě 2020. Historii těchto střetů, jež má svůj počátek v devadesátých letech (a v jistých ohledech mnohem dřív), tu ovšem nechceme popisovat, to je úkol pro systematické dějiny české polistopadové historiografie, které je nebudou moci pominout. Rovněž nenabízíme syntetický přehled bádání o (českém/československém) komunismu ani erudovanou studii o zakotvení a rezonanci teorie totalitarismu a historického revizionismu v české diskusi. Náš cíl je skromnější. Chceme poskytnout situační obraz myšlenkové různorodosti v oboru soudobých dějin (konkrétně dějin komunismu), který reprezentují badatelé a badatelky různých generací a zkušeností, tematických a chronologických záběrů, teoretických a metodologických orientací a last but not least světonázorových či ideologických východisek. Rádi bychom podnítili debatu o smyslu a úskalích dějin komunismu, jež by přesáhla akademické kruhy a ukázala, jak je dnes možné bádat a přemýšlet o komunismu, a to pokud možno bez hněvu a zaujetí, které do velké míry určují charakter diskusí ve veřejném prostoru, ale i mezi jednotlivými názorovými „kmeny“ uvnitř českých soudobých dějin.

Kniha se skládá ze studií Jiří Suka, Adama Hudka a Jamese Krapfla a také z ankety, na kterou odpovědělo na tři desítky českých historiček a historiků.