Mlýny a lidé města Příbramě hor stříbrných

Půl tisíciletí uplynulo od doby, kdy Jindřich Pešík z Komárova obnovil v příbramském revíru těžbu stříbronosné rudy. Hornictví se stalo neoddělitelnou součástí dějin města Příbramě a nezbytnou podmínkou pro jeho rozvoj bylo využívání vodní síly.
Vodní kola na Pstruhovém čili Bohutínském potoce, zvaném později Litavka, a na potoce Příbramském poháněla do té doby obilné mlýny, pily, brusírny, soukenické a jirchářské valchy. Havíři potřebovali postavit na těchto tocích pro zpracování vytěžené rudy ještě puchýrny, stříbrné hutě a další zařízení, rovněž využívající mlýnských kol. Proto se všichni museli o vodu podělit. Mlýny, mlynáři a mlynářky se vždycky těšili výjimečnému postavení ve zdejší pospolitosti arcibiskupského a později královského města Příbramě hor stříbrných, jak znělo jeho celé jméno. Není tedy divu, že kolem zdejších říček se odehrálo tolik důležitých událostí, které posunuly dějinný vývoj města a jeho okolí vpřed.
Všechny lidské příběhy, vyprávěné na stránkách této knihy, se skutečně staly. Všechny osoby, které v nich vystupují, opravdu žily. Stopy po nich zůstaly nejen ve zdejší krajině a v několika zbývajících hmotných památkách poměrně nedávno a nesmyslně zdemolovaného historického jádra města Příbramě, ale také v dochovaných listinách a knihách, jako poklad střežených v našich archivech. Ze všech těchto písemností a s pomocí odborné literatury byly poskládány podivuhodné lidské osudy, odehrávající se od 14. století až do prvních desetiletí po třicetileté válce. Po jejím skončení v roce 1648, se však svět změnil natolik, že kniha o něm a jeho lidech bude následovat v budoucnu.