Když říkáme, že jsme „na vrcholu“, zakoušíme nejlepší období v různých oblastech života, kde úspěch nebývá samozřejmý. Přirozeně toužíme po takových chvílích, a ne po situacích, kdy se kupí obtíže, život se zdá vyčerpávající a naše myšlenky se soustředí k jedinému: jak se odsud konečně dostat.
Kdo vlastně jsem a co v životě chci? A jak na to přijdu?
Česká knihkupectví jsou dnes plná podnikatelských příběhů miliardářů. Nebo naopak teoretických knih a rad, jak podnikat ve stylu Tomáše Baťi nebo Steva Jobse.??? V českém prostředí chybí kniha praktického příběhu podnikatele, který sice není miliardář nebo veřejně známá osoba, ale z nuly vybudoval společně s manželkou úspěšnou firmu střední velikosti.??
Jaký LEADER chcete být?
Řada věcí, které nás ve škole učili, nemá pro náš život velký praktický význam. Ve škole nás ale naopak nenaučili něco jiného, bez čeho se neobejdeme. Jde o znalosti, schopnosti či pravidla „psychologie všedního dne“. Jak se lépe rozhodovat? Jak úspěšněji kontrolovat své emoce?
Jestliže se všichni rodíme v podstatě se stejným mozkem, s víceméně stejnou konfigurací a kapacitou pro dosažení mistrovství, proč v celé historii skutečně vynikl a realizoval tuto potenciální schopnost jen omezený počet lidí?
Kniha Proč mi tohle nikdo neřekl vás naučí, jak posílit své psychické zdraví a udržet si ho i v těch nejnáročnějších obdobích.
„Je horký letní den. Nořím se pomalu do vody. Příjemný chlad prostoupí mé tělo a já vnímám pouze vůni řas a lesního rybníka. Jen několik temp a ztrácím pojem o čase. Připadám si najednou tak lehká. Obracím se naznak a nechám se nést. Pozoruji blankytné nebe a vrcholky stromů kolébající se v lehkém vánku, který roznáší po břehu zvuky léta.
Lidské vědomí směřuje ve svém vývoji vždy dál, do širší a vyšší dimenze. To ovšem můžeme uvidět a zažívat teprve tehdy, pokud si dovolíme se bez zábran a naplno otevřít životu, jak se děje – to se týká minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
Jediný způsob, jak žít v pravdě, je být v přítomnosti. To ovšem znamená oprostit se od svých nereálných představ a domněnek o tom, že by něco mohlo nebo mělo „být jinak“ – ať už se to týká toho, co bylo, co je nebo co bude.
Ako môže akceptácia našich obmedzení viesť k napĺňajúcejšiemu životu a harmonickejšej spoločnosti. Žijeme vo svete zameranom na veľkosť, v ktorom sa cítime nútení byť medzi tými najbohatšími, najmocnejšími a najslávnejšími.
Výzkumy ukázaly, že lidé, kteří stále někam spěchají a denně zažívají stres, k sobě obvykle nemají zdravý vztah. Autorka je psycholožka, která to sama zažila – ve svých 23 letech vážně onemocněla, a díky tomu zcela přehodnotila svůj pohled na sebe i na život.
Vadí vám konflikty? Neradi se hádáte? Raději ustoupíte nebo se nejlépe do konfliktu vůbec nezapojíte?
Říká se, že strach je špatný rádce, ale co když je to přesně naopak?
Neúnavná snaha o vysoké sebehodnocení se stala v podstatě jakýmsi náboženstvím. Naše extrémně soutěživá společnost nám říká, že musíme být neustále nadprůměrní, abychom měli sami ze sebe dobrý pocit. Vždycky ale bude někdo atraktivnější, úspěšnější nebo inteligentnější než my.
Cesta samostatnosti Cesta setkání Cesta slz Cesta štěstí ... jsou čtyři cesty, které podle Jorgeho Bucaye vedou k plnosti lidské bytosti. Čtyři cesty, které musí každý z nás projít pro získání své osobní zkušenosti a svým vlastním tempem. * * * * * Cesta nezávislosti je první cestou, kterou je třeba zdolat.
