Populační ekonomie

Již delší dobu trápí odbornou i laickou veřejnost u nás, ale i v zahraničí nízký populační růst. Stížnost, že se rodí málo dětí, už opravdu je okřídlená. Někteří proto volají po nasazení aktivní propopulační politiky. Čili nemluví o sobě, ale o jiných. Nechtějí ovlivňovat sebe, ale je. Je to téměř klasické. To, že se Marek Loužek, jeden z kmenových autorů Centra pro ekonomiku a politiku, rozhodl napsat o tomto problému studii, je počin mimořádně záslužný a v české ekonomické literatuře ojedinělý. Konečně je třeba říci jasné slovo.

Marek Loužek je široké veřejnosti znám z denního tisku jako plamenný diskutér. Ve skutečnosti však není ideologem, nýbrž teoretikem. Do svých třiceti let vydal čtyři monografie a dlouhou řadu článků v odborných časopisech. Obdivuhodný je i jeho společenskovědný záběr, který sahá od ekonomie přes filozofii až k politologii a sociologii. Jak dokazuje tato studie, Loužek se vyzná i v demografii.

Předložená studie je dizertací, která byla obhájena na Vysoké škole ekonomické a která vznikla s podporou Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky. V prvních dvou kapitolách přináší základy populační ekonomie. V dalších třech rozebírá populační politiku, její historii a její účinnost. V souladu se standardní metodologií autor nejen konstruuje teoretické modely, ale rovněž je empiricky testuje. Dochází k závěru, že pronatalitní politiky nebyly v minulosti nikdy příliš účinné, jestli něčeho dosáhly, pak to bylo rozkolísání reprodukčního cyklu. Jejich efekt byl proto kontraproduktivní.

Lidský faktor hraje v ekonomické teorii tradičně velmi důležitou roli. Z klasiků jmenujme alespoň Malthuse, který formuloval slavný populační zákon. V neoklasické ekonomii byl počet obyvatel spíše exogenní proměnnou, do ekonomie se tato proměnná vrátila prostřednictvím teorií dlouhodobého růstu. Dnes je – po vyčerpání (ve smyslu toho, že už o nich bylo napsáno všechno možné i nemožné) některých tradičnějších oblastí ekonomie a zejména po jisté ztrátě zájmu o makroekonomii – populační ekonomie respektovanou složkou disciplíny.

Přání, aby vláda aktivně ovlivňovala populační vývoj, vychází ze socialistických představ o společnosti. Podle liberálního názoru je rozhodování o počtu dětí soukromou věcí jednotlivců. Není náhodou, že aktivní propopulační politiku prosazovaly v minulosti především totalitární a autoritativní režimy, které měly ambice řídit společnost. V liberální demokracii pro takové pokusy nesmí být místo.

Václav Klaus, Populační ekonomie, CEP, září 2004